9 C 30/2024-16

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 11. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost zaplatit mu částku 90.475 Kč s příslušenstvím, představující částku za vyúčtovaný celkový objem odebrané elektřiny za období od 31. 8. 2022 do 31. 7. 2023.
Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
V daném případě má soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav. Na základě uzavřeného smluvního vztahu dodával žalobce žalované elektřinu pro potřeby domácnosti žalované na adrese [adresa žalované] (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 6. 1. 2020, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny). Za celkový objem odebrané elektřiny byla žalované žalobcem za fakturační období od 31. 8. 2022 do 31. 7. 2023 vystavena faktura na částku 90.475 Kč se splatností dne 25. 8. 2023 (viz faktura [číslo]). Žalovaná vyúčtovanou částku v celkové výši 90.475 Kč doposud přes upomínku zástupce žalobce neuhradila (viz výzva ze dne 25. 10. 2023 včetně podacího lístku).
Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce dodával žalované v době od 31. 8. 2022 do 31. 7. 2023 elektřinu do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo], žalovaná však nezaplatila žalobci za spotřebu elektřiny vyúčtovanou částku v celkové výši 90.475 Kč. Vzhledem k tomu, že dle citovaného ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku vznikne z kupní smlouvy kupujícímu mimo jiné povinnost zaplatit za předmět koupě prodávajícímu dohodnutou kupní cenu, což žalovaná neučinila, shledal soud nárok žalobce za oprávněný. Proto soud žalobnímu návrhu plně vyhověl jak co do jistiny, tak co do zákonného úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroků z prodlení jsou v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalované byla ke splnění povinnosti určena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.620 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 14.220 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 21.915,20 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.