11 C 196/2023

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 127 317 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o spotřebitelském úvěru
[číslo] dne 15. 11. 2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 106 209 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 56 803 Kč s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně, částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 45 536 Kč a pojistné. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 6 541 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 5. 2022. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když poslední splátka byla z její strany uhrazena dne
24. 4. 2021. Žalovaná uhradila celkem částku 67 860 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalované z titulu nesplacené zápůjčky úhrady částky 69 602,77 Kč na jistině, na dlužném poplatku 57 714,23 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 10 402,48 Kč a nadále běžícího ve výši 25,26 % ročně z částky 69 602,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 9 091,86 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25 % ročně z částky 69 602,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh již ničeho neuhradila.
2. Okresní soud v Berouně vydal dne 3. 10. 2023 Elektronický platební rozkaz č. j. EPR 165078/2023 - 11, proti kterému žalovaná podala dne 10. 11. 2023 odpor, ve kterém uvedla, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Dále uvedla, že není schopna uzavření smlouvy o úvěru potvrdit ani vyvrátit, na tvrzené skutečnosti se nepamatuje vzhledem ke svému věku a poruchám paměti. Žalovaná se je přesvědčena, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná
3. Žalovaná se z nařízeného jednání řádně omluvila a žádala soud, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti.
4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, kdy po provedeném dokazování
a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil tento skutkový závěr:
5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 15. 11. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 90 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ve výši 102 339 Kč Celkem se žalovaná zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku
196 209 Kč v 30 měsíčních splátkách po 6 541 Kč. Nedílnou součástí smlouvy
o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2019, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila celkem 67 860 Kč.
6. Z tabulky umoření ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila poslední splátku dne 24. 4. 2021 a celkově uhradila 67 860 Kč (viz Tabulka umoření ze dne 19. 12. 2022). Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsané dne 15. 11. 2019, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 70 000 Kč, má soud za prokázané, že žalobkyně si vyžádala
od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, rodinném stavu, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že je ve starobním důchodu s měsíčním čistým příjmem 9 598 Kč a dalším čistým příjmem domácnosti 14 000 Kč (viz Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 11. 2019). K dotvrzení výše svého příjmu byly žalovanou předloženy výplatní doklad důchodu za měsíc říjen 2019 ve výši 9 598 Kč a výplatní doklad důchodu za měsíc listopad 2019 ve výši 9 598 Kč (viz Výplatní doklad důchodu – říjen 2019 a Výplatní doklad důchodu – listopad 2019). Žalovaná má vlastní bydlení, je vdaná. Odhadované výdaje žalované činí 3 000 Kč měsíčně (viz Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 11. 2019).
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a přílohy ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne
16. 12. 2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022).
8. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 6. 2023 má soud
za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti (viz Výzva k plnění ze dne 1. 6. 2023 včetně poštovního podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).
9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
20. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou.
21. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovanou a to na požadovanou částku spotřebitelského úvěru ve výši
70 000 Kč. Z doložené zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak z žádných soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalované i bez dalšího přezkoumání jí uvedených údajů, lze mít za to, že nebyly dostatečně ověřeny její příjmy a výdaje (když soudu nebyly doloženy žádné listiny potvrzující tvrzení v zákaznické kartě a žalobkyně se tak spoléhala pouze na tvrzení uvedená žalovanou). Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena.
22. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.
Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne
15. 11. 2019 v hotovosti částku 90 000 Kč. Žalovaná na tuto částku dle tabulky umoření uhradila celkem 67 860 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši
22 140 Kč (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o.z., nicméně až za dobu prodlení od 24. 1. 2023, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení oznámením o postoupení pohledávky ze dně 16.12.2022, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní. Výzva byla žalované odeslána 13. 1. 2023 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 23. 1. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal žalobkyni ve výši podle dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění ve splátkách ve výroku I. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. s tím, že žalovaná je starobní důchodkyně, o splátky řádně zažádala s uvedením výše důchodu necelých 12 tis. Soud též přihlédl k tomu, aby dlužná částka byla žalobci uhrazena s ohledem na její výši v přiměřené době a aby žalovaná nebyla hrazením existenčně ohrožena.
23. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšnější přiznal poměrné náklady řízení ve výši 65% dle zákona 254/2015 Sb. z částky 300 Kč za jeden úkon (odpor žalované), tj. 195 Kč.