12 C 85/2024-13

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a s náklady na vymáhání z titulu nezaplacených televizních poplatků.
3. Soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Účastníci řízení byli dále usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 1. 2024 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky.
4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. Žalovaná byla v nepřetržitém období od měsíce února 2023 až srpna 2023 poplatníkem televizního poplatku, neboť jako odběratel elektrické energie na výzvu ze dne 7. 11. 2022 žalobkyni neoznámila a neprokázala, že není držitelem televizního přijímače, a byla proto žalobkyní zařazena do příslušné evidence poplatníků televizního poplatku (prokázáno výzvou ze dne 7. 11. 2022 včetně dodejky a potvrzením o přihlášení do evidence). Svou povinnost hradit poplatek za shora uvedené období však neplnila, proto ji žalobkyně vyzvala k zaplacení částky v celkové výši 1 032 Kč - 945 Kč na poplatcích, tj. za každý měsíc 135 Kč a dále na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč (prokázáno výzvou ze dne 14. 8. 2023 včetně dodejky). Do dnešního dne žalovaná na pohledávku ničeho nezaplatila.
6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
<i>8. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání se platí rozhlasový poplatek i televizní poplatek.</i>
<i>9. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.</i>
<i>10. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.</i>
<i>11. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.</i>
<i>12. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i>
<i>13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i>
14. Soud shledal, že žalované vznikla dle zák. č. 348/2005 Sb. povinnost zaplatit televizní poplatek v celkové výši 945 Kč a ani přes výzvu žalobkyně tuto částku neuhradila, žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni dle § 1970 OZ též požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši vždy od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku, který byl žalobkyní kapitalizován ke dni 15. 11. 2023. Soud přiznal žalobkyni i právo na náklady spojenými s uplatněním předmětné pohledávky ve výši 87 Kč.
15. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud žalobkyni přiznal toliko náhradu nákladů za vynaložený soudní poplatek ve výši 400 Kč, když ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2777/11 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a zejména s odkazem na závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu, tj. typizované žalobě, jednoduchosti případu (skutkové i právní) a bagatelní pohledávce uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši stanovené vyhláškou č. 177/1996 Sb. měřítko účelnosti nenaplňuje. Ústavní soud opakovaně judikoval, že tam, kde k hájení svých práv je stát vybaven organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromé subjekty - advokáty, a pokud tak učiní, není důvodu uznat tyto náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Je-li Česká televize - ač její činnost nepochybně není výkonem veřejné moci - v převážné míře financována z televizních poplatků, který představuje ve své podstatě druhou daň z majetku (za účelem vyloučení závislosti veřejnoprávních médií na státním rozpočtu), je i na Českou televizi třeba klást vzhledem k jejímu výsadnímu postavení srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Tvoří-li tedy příjem z poplatků 90 % z rozpočtu žalobkyně (viz rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3344/12 z výroční zprávy České televize na rok 2012), vytrácí se racionální smysl právního zastoupení a je žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnost spojenou se správou a vymáháním financí zabezpečovala sama. Je sice na žalobkyni jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymáhání a správu svých pohledávek, ale nelze systematicky prostřednictvím institutu nákladů řízení jako náhrady za kvalifikovanou (odbornou) pomoc ve sporu, generovat zisk bez zohlednění shora uvedeného a bez ohledu na skutečný obsah této pomoci. Taková soustavná činnost není odbornou, ale ryze administrativní (faktickou) pomocí, na níž však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro právní zastoupení v občanském soudním řízení. Žalobkyně se tak vystavuje tomu, že takto poskytnutá„ právní“ pomoc bude vážena kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání její náhrady proti neúspěšné straně, a že tomuto kritériu neobstojí jako v tomto případě.
17. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.