17 C 290/2023

Žalobce se domáhal zaplacení částky 11 856 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 17. 10. 2022, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 300 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny a poplatku ve výši 9 673 Kč, zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty za období od 17. 11. 2022 do 12. 9. 2023 ve výši 2 183 Kč.
Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 17. 10. 2022, jejím předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 7 300 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 16. 11. 2022, a za kterou se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 2 373 Kč Smluvní podmínky soud zjistil z všeobecných obchodních podmínek žalobce. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet] byla na účet žalobce poukázána dne 17. 10. 2022 částka 1 Kč. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla z účtu žalobce poukázána dne 17. 10. 2022 částka 7 300 Kč. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Upomínkami ze dne 23. 11. 2022, 30. 11. 2022, 7. 12. 2022, 16. 12. 2022 a ze dne 31. 12. 2022 upomenul žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je i peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Poskytovatel zápůjčky je před uzavřením smlouvy povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce ve znění žalobcem tvrzeném, tuto skutečnost žalobce v řízení náležitě prokázal (tuto skutečnost vzal soud za prokázanou zejména z toho, že datum odeslání tzv. verifikační platby se shoduje s datem uzavření smlouvy). Soud při posuzování nároků ze smlouvy o úvěru (resp. o zápůjčce) z úřední povinnosti zjišťuje, zda poskytovatel zápůjčky před jejím poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného prověřoval, tuto skutečnost však nijak neprokázal.
Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
S ohledem na to, že žalobce řádně neprokázal, že prověřil úvěruschopnost žalovaného, soudu nezbylo, než smlouvu o zápůjčce hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou právě z toho důvodu, že žalobce nesplnil své povinnosti poskytovatele a před uzavřením smlouvy neposuzoval schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru proto byl žalovaný povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 7 300 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce, byla žaloba ve zbývající části, co do poplatku za poskytnutí zápůjčky (a poměrné části zákonného úroku z prodlení), smluvní pokuty a nákladů na vymáhání, zamítnuta.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud při hodnocení úspěchu účastníků vzal v potaz i částku nákladů na vymáhání, která v porovnání s ostatními uplatněnými nároky rozhodně není zanedbatelná, a dospěl k závěru, že oba účastníci byli v řízení poměrně stejně úspěšní, a tak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.