9 C 174/2020-306

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 27 500 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že na ní byla postoupena pohledávka od poškozené [celé jméno svědkyně], [datum narození], bytem [adresa svědkyně] (dále jen„ poškozená“), které byla dne 25. 7. 2019 způsobená škoda na jejím vozidle, pročež byla nucena si od 29. 7. 2019 do 28. 8. 2019, tj. po dobu 33 dní, pronajmout náhradní automobil od žalobkyně za cenu 1 100 Kč na den. Poškozené bylo nájemné vyúčtováno fakturou od žalobkyně znějící na částku 36 300 Kč se splatností 17. 9. 2019. Žalovaná však na tuto fakturu uhradila pouze částku 8 800 Kč. Žalobkyně se proto domáhá doplacení pojistného plnění ve zbývající výši, neboť má za to, že pronájem náhradního vozidla byl účelný, neboť poškozená nemohla po dobu 33 dnů své vozidlo užívat v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil pojištěnec žalované. Poškozená nehodu žalované nahlásila dne 29. 7. 2019, k prohlídce poškozeného vozidla došlo 31. 7. 2019 a k výplatě pojistného plnění došlo dne 13. 8. 2019. Vrak vozidla byl prodán až 25. 8. 2019. Jelikož je poškozená nemajetná a její jediný příjem tvoří starobní důchod ve výši necelých 10 000 Kč, nemohla si sama obstarat nový vůz dříve, než jí přišla výplata pojistného plnění a následná částka za prodaný vrak vozidla. Na koupi nového vozidla nemohla čekat též z důvodu její operace kolene, náhradní vozidlo potřebovala okamžitě za účelem absolvování lékařských vyšetření a rehabilitací.
2. Žalovaná se ve věci samé vyjádřila k žalobě tak, že jí uplatněný nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná argumentuje tím, že poškozená již den po předmětné dopravní nehodě věděla, že pojistná událost bude řešena formou tzv. totální škody, a tudíž poškozená věděla, že její vozidlo opravováno nebude. Žalovaná přitom vstřícně poškozené proplatila půjčovné za náhradní vozidlo za další tři dny ode dne, kdy poškozená dle judikatury Nejvyššího soudu ČR ztratila na zaplacení půjčovného nárok. Žalovaná hradila půjčovné náhradního vozidla za období od 29. 7. 2019 do 5. 8. 2019, neboť v tomto období shledala vypůjčení náhradního vozidla jako účelné. Poškozené bylo pojistné plnění vyplaceno dne 13. 8. 2019, od tohoto data tedy není vypůjčení náhradního vozidla v příčinné souvislosti s pojistnou událostí. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že vozidlo poškozené v době nehody řídil jednatel žalobkyně, pan [jméno] [příjmení], s nímž žalobkyně sdílí společnou domácnost. Obdobný spor je mezi účastnicemi veden u zdejšího soudu, a dále i u Okresního soudu v Novém Jičíně.
3. Zdejší soud rozhodl ve věci poprvé rozsudkem pro zmeškání ze dne 22. 4. 2021, č. j. 9 C 174/2020-43. Tento rozsudek byl rozsudkem Městského soudu v Praze změněn tak, že se rozsudek pro zmeškání nevydává.
4. Soud provedl veškeré účastnicemi řízení předložené listinné důkazy. Žalovaná na jednání dne 1. 11. 2022 vznesla návrh na doplnění dokazování výslechem poškozené, když tato měla být slyšena k prokázání jejích majetkových poměrů, které jí měly znemožnit pořízení nového vozidla ke dni sdělení o totální škodě havarovaného vozidla. Avšak s ohledem na to, že soud provedl listinný důkaz o výslechu poškozené v pozici svědkyně v paralelním řízení, žalovaná na svém návrhu na výslech poškozené nadále netrvala. Majetkové poměry poškozené navíc byly dostatečným způsobem prokázány i dalšími listinnými důkazy, zejména výpisy z účtů poškozené, potvrzením o starobním důchodu atd.
5. Mezi účastnicemi řízení je nesporné, že výše nájemného za náhradní vozidlo činila 1 100 Kč za den.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně vyúčtovala poškozené náklady na zapůjčení náhradního vozidla ve výši 36 300 Kč, a to od 29. 7. 2019 do 28. 8. 2019; faktura byla splatná dne 17. 9. 2019 (prokázáno fakturou [číslo] 2019 ze dne 3. 9. 2019). Žalovaná uhradila poškozené pouze částku 8 800 Kč (prokázáno sdělením výše pojistného plnění ze dne 10. 1. 2020). Denní sazbu půjčovného považovala za přiměřenou, počet dnů vypůjčení však považovala za nepřiměřený, pročež hradila počet dnů pronájmu do sdělení totální škody (31. 7. 2019) a tři dny navíc, tj. 8 dnů (prokázáno výpočtem pojistného plnění za náhradní vozidlo).
7. Servis hlásil žalované škodu na vozidle poškozené dne 29. 7. 2019, přičemž uvedl, že vozidlo v době nehody řídil [jméno] [příjmení] (prokázáno uplatněním nároku – povinné ručení č. PU [číslo] ze dne 29. 7. 2019). Pojistná událost byla žalovanou likvidována formou totální škody s doporučením vložení vraku vozidla do internetové aukce (prokázáno zápisem o poškození motorového vozidla č. [anonymizováno] ze dne 31. 7. 2019). To žalovaná poškozené sdělila dne 1. 8. 2019 (prokázáno sdělením o úplné škodě na vozidle ze dne 1. 8. 2019). Obvyklá cena vozidla byla žalovanou stanovena na částku 80 000 Kč, využitelné zbytky vozidla pak na 22 200 Kč (prokázáno sdělením výše pojistného plnění ze dne 9. 8. 2019 a nabídkovým listem). Poškozená prodala havarované vozidlo za částku 22 200 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 25. 8. 2019).
8. Poškozená prodělala dne 20. 3. 2019 operaci a rekonstrukci levého kolena (prokázáno zdravotním záznamem ze dne 21. 3. 2019 a 5. 4 2019). Poškozená pobírala měsíční důchod zhruba 10 000 Kč (prokázáno výplatními doklady za prosinec 2018 až duben 2019 a oznámením o výplatě důchodu ze dne 7. 5. 2018). Poškozená měla na svém běžném účtu ke konci měsíci dubna 2019 konečný zůstatek 84,43 Kč, v červenci pak 66,53 Kč (prokázáno výpisy z účtu poškozené). Poškozené přišla dne 2. 5. 2019 částka 42 600 Kč od žalované (prokázáno výpisem z účtu poškozené za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019). V dubnu 2019 přišla na účet poškozené částka 7 000 Kč od [jméno] [příjmení] z jeho účtu č. [bankovní účet] (prokázáno výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 17. 4. 2019 do 30. 4. 2019). Dne 13. 8. 2019 poškozená obdržela od žalované výplatu pojistného plnění v částce 57 800 Kč, kterou obratem zaslala na účet [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z účtu poškozené za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019). V září poté přišel poškozené doplatek pojistného plnění od žalované ve výši 9 000 Kč; ten poškozená opět záhy zaslala na účet [jméno] [příjmení] (prokázáno výpisem z účtu poškozené za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019).
9. Poškozená v jiném řízení před Okresním soudem v Jičíně vypověděla, že od 16. 4. 2019 do 24. 5. 2019 pobírala předčasný důchod kolem 12 000 Kč, neměla v té době žádné úspory. V době též podstoupila operaci levého kolene. Jezdila na kontroly a rehabilitaci, jiné vozidlo neměla. Poškozená od roku 2020 společně žije s [jméno] [příjmení], jednatelem žalobkyně. Ten poškozené pomohl získat předcházející automobil, po dřívější dopravní nehodě jí pomáhal sehnat náhradní vozidlo, jednal s pojišťovnou a pomohl s prodejem vraku vozidla. Za náhradní vozidlo poškozená nic neplatila. Peníze na pojistném plnění od žalované zaplatila za nový automobil (prokázáno protokolem o jednání před Okresním soudem v Jičíně ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 8 C 421/2021).
10. Poškozená postoupila pohledávku na pojistné plnění z titulu předmětné dopravní nehody na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 9. 2019). Žalobkyně vyzvala žalovanou v dostatečném předstihu před podáním žaloby k plnění (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2020 a podací stvrzenkou z téhož dne).
11. Z ostatních provedených důkazů (zejména z komunikace mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovanou), soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.
12. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Poškozená byla účastna dopravní nehodě, když v době nehody její vozidlo řídil pan [jméno] [příjmení] - jednatel žalobkyně. Pojistná událost byla likvidována formou totální škody. Poškozená měla od 29. 7. 2019 do 28. 8. 2019 zapůjčeno náhradní vozidlo od žalobkyně, která jí vyúčtovala půjčovné ve výši 36 300 Kč. Žalovaná však poškozené proplatila pouze 8 800 Kč, tj. půjčovné za osm dní od 29. 7. 2019 do 5. 8. 2019 včetně. Dne 13. 8. 2019 poškozená obdržela od žalované výplatu pojistného plnění v částce 57 800 Kč. Dne 25. 8. 2019 poškozená uzavřela kupní smlouvu ohledně vraku vozidla. Poškozenou nelze považovat za movitou osobu, když měsíční zůstatky na jejím běžném účtu se pohybují v řádech desítek Kč. Poškozená s panem [jméno] [příjmení] tvoří společnou domácnost, prostředky poskytnuté od žalované převáděla na jeho účet a ten se jí staral o nákup nových automobilů.
13. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vyzdvihl zejména skutková zjištění učiněná z výslechu poškozené před Okresním soudem v Jičíně, při kterém poškozená osvětlila svou majetkovou situaci a osobní vztah s jednatelem žalobkyně, jakož i proces jednání s žalovanou, který měl na starosti zejména pan [jméno] [příjmení].
14. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.
15. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).
16. Dle § 2951 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
17. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.
18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012) obecně platí, že jakmile je objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, a proto prováděna nebude, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude. Nájemné za vozidlo po dobu delší již nelze považovat za účelný a nutný náklad vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem škody. Pojmově již nejde o vozidlo náhradní, pronajaté dočasně po dobu, kdy z důvodu poškození nelze užívat vozidlo vlastní.
20. Obecné závěry Nejvyššího soudu ČR však korigoval svým nálezem sp. zn. I. ÚS 3831/17 Ústavní soud, když uvedl, že výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit tu skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, bez toho aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Premisa odvolacího soudu by v podstatě mohla platit pouze v případě, že by soud zjišťoval majetkové poměry poškozeného a usoudil, že tento si může dovolit pořídit nové vozidlo, aniž by čekal na výplatu jistiny… Je zcela pochopitelné, že využívání náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití. Z toho důvodu by se obecné soudy měly ve své judikatuře věnovat hranicím, v jejichž rámci lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné.
21. Rovněž dle dalšího nálezu Ústavní ho soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 3204/17, automatické omezení náhrady nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla z důvodu způsobení totální škody při dopravní nehodě pouze do času sdělení pojišťovny, že oprava vozidla prováděná nebude, bez jakéhokoliv zohlednění dalších skutečností, zejména zda nedojde ke zhoršení postavení poškozeného a obecně dopadu prohlášení pojišťovny o způsobené škodě, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnické dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
22. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu pouze zčásti. Mezi účastnicemi řízení nebyl spor o denní sazbě půjčovného za náhradní vozidlo, žalovaná částku 1 100 Kč považovala za přiměřenou, ostatně také podle této částky plnila poškozené částku 8 800 Kč, tj. 8 dní x 1 100 Kč. Sporná mezi stranami byla doba, po kterou byl pronájem náhradního vozidla účelný, respektive doba půjčení náhradního vozidla, která byla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 25. 7. 2019.
23. Soud se zcela neztotožnil se způsobem likvidace pojistné události od žalované, která poškozené poskytla plnění pouze za osm dní půjčení náhradního vozidla, a to od 29. 7. 2019 do 5. 8. 2019 včetně. Žalované nicméně nelze upřít určitý proklientský přístup, který soud spatřuje zejména v uhrazení dalších tří pracovních dnů nájemného od sdělení informace o řešení pojistné události formou totální škody a výzvu k doložení majetkových poměrů za účelem případného uhrazení dalších dnů nájemného. V řízení u zdejšího soudu ovšem došlo k prokázání toho, že poškozená skutečně není majetnou osobou, když tato hospodaří s měsíčním rozpočtem sestávajícím pouze ze starobního důchodu v částce okolo 11 000 Kč. Dotazem na banku, u níž má poškozená otevřený běžný účet, bylo zjištěno, že měsíční konečné zůstatky na jejím účtu se pohybovaly pouze v řádech desítek Kč, poškozená tedy nedisponuje žádnými úsporami, alespoň ne na jejím běžném účtu. V této souvislosti je však nutné sdělit, že důchod poškozené na tento účet připisován není, poškozená jej tedy musí čerpat jiným způsobem. Objektivně sice úspory poškozené zjistil nelze, soud však nemá žádné důvody domnívat se, že poškozená je osobou s nějakými výraznými úsporami, z nichž by mohla hradit koupi nového vozidla hned poté, co jí byla sdělena totální škody na jejím poškozeném vozidle. Uzavření likvidace pojistné události a konstatování, že poškozená měla nárok na proplacení nájemného za náhradní vozidlo pouze do 5. 8. 2019, nevystihuje dle názoru soudu majetkovou situaci poškozené. V této souvislosti je třeba přihlédnout k tomu, že první (dílčí) výplata pojistného plnění ve výši 57 800 Kč byla poškozené připsána na její účet až dne 13. 8. 2019.
24. Půjčení náhradního vozidla až do 28. 8. 2019 nelze ovšem dle hodnocení soudu považovat za účelné. Poškozená dne 13. 8. 2019 disponovala částkou bezmála 60 tisíc Kč, za které mohla pojízdné vozidlo pořídit. Soud nezpochybňuje, že poškozená musela kvůli lékařským prohlídkám mimo místo svého bydliště a rehabilitacím užívat vozidlo náhradní, nelze však posvětit vypůjčení náhradního vozidla na více než měsíc, když již šestnáctý den po půjčení náhradního vozidla měla k dispozici částku 57 800 Kč, za které mohla nové vozidlo sloužící k jejím účelům pořídit. Nadto je zapotřebí podotknout, že za prodej vraku havarovaného vozidla poškozená utržila toliko částku 22 200 Kč, což je v porovnání s výplatou pojistného plnění částka zhruba třetinová. Výplatou dodatečné částky za prodej vraku vozidla se tudíž majetková situace poškozené nezlepšila natolik, aby teprve tehdy měla dostatek finančních prostředků na nákup nového ojetého vozidla. V neposlední řadě je nutno také uvést, že k 13. 8. 2019 měla poškozená ve své dispozici též vrak vozidla v hodnotě 22 200 Kč, přičemž bylo pouze na ní, jak s tímto vrakem naloží a zdali ho neprodá vlastní cestou, aniž by spoléhala na to, že jí prodej zprostředkuje žalovaná. Soud se proto nemůže ztotožnit ani s tvrzením žalobkyně, že poškozená měla dostatek finančních prostředků až dne 28. 8. 2019, aby mohla zakoupit nové vozidlo. Poškozená měla již dne 13. 8. 2019 k dispozici sumu 57 800 Kč, zaplacení dodatečných 22 200 Kč dne 25. 8. 2019 proto nemohlo mít na majetkovou situaci poškozené natolik velký význam, aby teprve tehdy mohla nové vozidlo zakoupit.
25. Nelze ani pominout fakt, že náhradní vozidlo bylo poškozené zapůjčeno od žalobkyně, s jejímž jednatelem poškozená sdílí společnou domácnost. Poškozená přitom výplaty pojistného plnění od žalované směřovala obratem na účet jednatele žalobkyně, který je profesionálem v oboru půjčování a oprav motorových vozidel a na trhu s ojetými automobily se bezpochyby orientuje velice dobře. Soud proto nemá pochyb, že zajišťoval-li jednatel žalobkyně pro poškozenou nákup vozidel už v minulosti, mohl se postarat o nákup nového vozidla v hodnotě bezmála 60 000 Kč i v tomto případě. K vyčkávání na doplatek celkové obecné hodnoty havarovaného vozidla na 80 000 Kč nebylo důvodu. V řízení bylo navíc prokázáno, že poškozená si sama nikdy žádný vůz nekoupila, vozy pro poškozenou nakupoval a prodával pan [příjmení], ten taky fakticky sám sobě hradil náklady na půjčení náhradního vozidla (vozidel).
26. Soud proto ve věci uzavírá, že účelnost využívání náhradního vozidla poškozenou shledává pouze do data 13. 8. 2019. Poškozená byla bezpochyby osobou nemajetnou, pročež po ní nešlo spravedlivě požadovat, aby si nové vozidlo pořídila již ke dni sdělení, že pojistná událost bude řešena formou totální škody (31. 7. 2019), ani ke dni 5. 8. 2019, do kdy jí žalovaná půjčovné za náhradní vozidlo hradila. K tomuto dni totiž poškozená od žalované doposud neobdržela v souvislosti s předmětnou nehodou žádné pojistné plnění, nákup nového automobilu by tudíž musela hradit ze svých vlastních prostředků, kterými poškozená nedisponovala. Dne 13. 8. 2019 se situace změnila, když poškozená obdržela od žalované pojistné plnění v hodnotě 57 800 Kč. Tento finanční obnos byl dle hodnocení soudu dostatečný k tomu, aby za něj poškozená zakoupila nové vozidlo. Vyčkávání na doplatek pojistného plnění až do 28. 8. 2019 soud neshledává důvodným, pročež náklady vynaložené na půjčení náhradního vozidla v období od 14. 8. 2019 do 28. 8. 2019 shledává neúčelnými.
27. Vzhledem k výše uvedenému proto soud žalované výrokem I. uložil doplatit žalobkyni náhradu za zapůjčení náhradního vozidla za dalších osm dní, tj. od 6. 8. 2019 do 13. 8. 2019 včetně. Při nesporné částce 1 100 Kč denně tak tato částka činí 8 800 Kč. Výrokem II. žalobu v převážné části zamítl, neboť půjčení náhradního vozidla po 13. 8. 2019 soud neshledává účelným.
28. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 27 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. 9. 2019 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 858,90 Kč Tyto částky – v součtu 28 358,90 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků.
29. Soud žalobkyni přiznal částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 18. 9. 2019 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 274,84 Kč, tj. celkem 9 074,84 Kč (32 %); ve zbývajícím rozsahu (18 700 Kč) soud žalobu zamítl. Po vzájemném zápočtu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 472 Kč, přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše 31 867 Kč (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání v částce 1 375 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty vyměřené z žalované částky 27 500 Kč, sestávající z částky 2 220 Kč za každý z deseti úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě ze dne 12. 10. 2020, 3. návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 4. 6. 2021, 4. odvolání do zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 22. 12. 2021, 5. účast na jednání odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2022, 6. vyjádření ze dne 23. 6. 2022, 7. vyjádření ze dne 2. 8. 2022, 8. účast na jednání dne 1. 11. 2022, 9. vyjádření ze dne 1. 12. 2022 a 10. účast na jednání dne 9. 1. 2024) a 10x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Konečně advokátovi žalované náleží také DPH ve výši 21 %, jehož je plátcem, které je vypočteno z částky 25 200 Kč ve výši 5 292 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalované.
31. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.