17 C 251/2023-22

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.5.2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 14.955,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], [země], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném [anonymizována tři slova] [anonymizováno] pod c. [] ([číslo]), jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] byla uzavřena dne 7.1.2022 smlouva spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.458 Kč na zakoupení zboží. Tento úvěr se žalovaný zavázal splatit v 30-ti splátkách ve výši 713 Kč. Úrok byl sjednán na 21,38% ročně. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil, a dostal se do prodlení. Žalovaný uhradil částku ve výši 2.852 Kč s tím, že na jistinu byla započtena částka ve výši 1.724,33 Kč. Ke dni 31.12.2022 nebyl úvěr zesplatněn. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11.1.2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 17.1.2023 k postoupení pohledávky za žalovaným. Jistina činí částku ve výši 14.733,67 Kč. Dále žalobkyně požaduje nesplacený smluvní úrok ve výši 1.451,98 Kč za období od 17.7.2022 do 2.1.2022 při sazbě 21,38% ročně z jistiny úvěru, dále smluvní pokutu ve výši 221,83 Kč, poplatky za odeslání upomínky ve výši 800 Kč a náklady mimosoudního vymáhání ve výši 697 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 11.5.2023.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Žalovaný uzavřel dne 7.1.2022 s právním předchůdcem žalobce [] smlouvu pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] následně byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno], [číslo] [anonymizováno], [země], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO] a žalovaným dne 7.1.2022 smlouva spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16.458 Kč na zakoupení zboží, kterým byl Playstation 5 – černý. Žalovaný se zavázala úvěr ve výši 16.458 Kč splatit v 30-ti splátkách ve výši 713 Kč. Úroková sazba ročně činila u splatnosti úvěru 23,61%, RPSN 23,61 %, cena úvěru činila 4.932 Kč. Celková částka ke splacení činila 21.390 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení s úhradou splátek úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z částky ohledně které je dlužník v prodlení, dále byla sjednán poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a náklady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Uvedené bylo zjištěno z rámcové smlouvy pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] žádosti/ smlouvy spotřebitelském úvěru [číslo] přípisu/akceptace žádosti ze dne 10.1.2022, formuláře pro standardní informace.
5. Ze žádosti o úvěr ze dne 7.1.2022 bylo dále zjištěno, že příjem žalovaného činil 23.000 Kč, kdy se jednalo o příjem ze zaměstnání (nedoloženo), celkový příjem domácnosti měl činil 30.000 Kč a výdaje na domácnost činily 6.000 Kč (nedoloženo ničeho).
6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 28.11.2022 bylo zjištěné, že žalovaný je v prodlení s úhradou splátek dle smlouvy o úvěru [číslo]. Úvěr byl zesplatněn ke dni 31.12.2022.
7. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši 4 x 713 Kč tj. 2.852 Kč. K 21.11.2022 činily nedoplatky na neuhrazeném úroku 1.451,98 Kč, smlvání pokuta 221,83 kč a poplatky 800 Kč.
8. Následně dne 11.1.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným v celkové výši 17.261,97 Kč. Uvedené bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 27.1.2023 s tím, že žalovaný byl dále upozorněn na vznik možných nákladů mimosoudního vymáhání s tím, že odchozí dopis měl být zpoplatněn částku ve výši 46 Kč, doporučený dopis částku 64 Kč, odchozí telefonický hovor částku 72 Kč a osobní návštěva částku 217 Kč. Uvedené bylo zjištěno z smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy [číslo] s označením postupované pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2023, potvrzení o provedení transakce.
9. Z výpisu nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25.5.2023 bylo zjištěno, že žalovanému byly vyúčtovány náklady, a to za odchozí dopis, a za 3 cesty terénního pracovníka dne 11.4.2023, 19.4.2023 a 5.4.2023 (pozn. celkem 697 Kč: 46 Kč + (3x 217 Kč)).
10. Výzvou ze dne 3.3.2023 a výzvou před podáním žaloby ze dne 11.5.2023 byl žalovaný, a to nejpozději do 22.5.2023 vyzván k úhradě částky ve výši 17.207,48 Kč a vyčísleného úroku z prodlení ve výši 684,21 Kč, kdy dlužná jistina činí 14.733,67 Kč. Žalovaný byla upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 15.5.2023. Uvedené bylo zjištěno předmětné výzvy ze dne 3.3.2023 a výzvy ze dne 11.5.2023 vč. poštovního podacího archu.
11. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
13. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
14. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.
15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
22. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s ust. § 1879 násl. občanského zákoníku žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu.
23. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
24. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec řádně posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Žádným způsobem nebyly příjmy ani výdaje, tak jak je žalovaný uváděl v žádosti o úvěr, vůbec ověřeny. Z uvedené ho vyplývá, že tedy právní předchůdce žalobkyně rezignoval na své zákonné povinnosti, kdy toliko spoléhal na údaje výlučně od žalované.
25. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnění ve výši 16.458 Kč bez právního důvodu. Pokud byla tedy žalovanému částka poskytnuta za účelem nákupu zboží, pro takové plnění existoval legitimní důvod, vzniklo na straně žalovaného přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaný by byl proto podle § 2991 občanského zákoníku povinen vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný na smlouvu o úvěru ze dne 7.1.2022 [číslo] uhradil částku ve výši 2.852 Kč, je třeba konstatovat, že žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 13.606 Kč (16.458 – 2.852).
26. S ohledem na uvedené žalovaný není povinen právnímu předchůdci žalobkyně hradit částku na zůstatku požadované jistiny výši 1.127,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.733,67 Kč od 1.1.2023 do zaplacení, dále v částku ve výši 2.251,98 Kč, která se sestává z nesplaceného úroku ve výši 1.451,98 Kč a poplatků za upomínky ve výši 800 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 221,83 Kč a částky ve výši 697 Kč představující žalobcem požadované účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k výše uvedenému tedy soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. bez dalšího zamítl žalobu v tomto cit. rozsahu.
27. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.
28. Výrok III. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 10.1.2024, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 14.733,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z této částky od 1.1.2023 do zaplacení a zaplacení částek ve výši 2.251,98 Kč, 221,83 Kč a ve výši 697 Kč, tedy částka v celkové výši 20.175,07 Kč (14.733,67 Kč + 2.270,59 Kč + 2.251,98 Kč + 221,83 + 697 Kč). Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 13.606 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl tj. 67,44 % Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 6.569,07 Kč, (1.127,67 Kč + 2.270,59 Kč + 2.251,98 Kč + 221,83 Kč + 697 Kč), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul – 32,56%. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobkyně, má žalobkyně právo na náhradu 34,88% (67,44% minus 32,56% = 34,88%) účelně vynaložených nákladů.
29. Náklady řízení činí částku ve výši 2.252 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Žalobkyni tedy přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 785,50 Kč.
30. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.