Prováděcí nařízení Komise (EU) 2025/2592 ze dne 17. prosince 2025 k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120, pokud jde o přiměřené využívání, a to na základě typických vzorců používání, a opatření proti podvodům v oblasti komunikace v rámci Unie

(1)

Stropy maloobchodních cen za komunikaci v rámci Unie stanovené v čl. 5a odst. 1 nařízení (EU) 2015/2120, které vstoupilo v platnost ve všech členských státech dne 15. května 2019, byly stanoveny na úrovni, která poskytovatelům veřejně dostupných interpersonálních komunikačních služeb založených na číslech umožnila získat zpět náklady, čímž byl zajištěn přiměřený zásah na trhu mobilních i pevných komunikací. Cílem uvedených opatření, jejichž platnost měla podle článku 10 nařízení (EU) 2015/2120 ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1971 (2) skončit dne 14. května 2024, bylo zajistit, aby spotřebitelům nebyly účtovány nadměrné ceny za komunikaci v rámci Unie.

(2)

Ustanovení čl. 10 odst. 5 nařízení (EU) 2015/2120 prodlužuje uplatňování stropů maloobchodních cen pro komunikaci v rámci Unie do 30. června 2032. Podle čl. 5a odst. 9 téhož nařízení by Komise měla do 30. června 2027 článek 5a přezkoumat a případně může rozhodnout o předložení legislativního návrhu za účelem jeho změny.

(3)

Podle čl. 5a odst. 8 nařízení (EU) 2015/2120 mají být poskytovatelé, kteří se dobrovolně rozhodnou neuplatňovat různé maloobchodní ceny pro spotřebitele za vnitrostátní komunikaci a komunikaci v rámci Unie, s výhradou politiky přiměřeného využívání osvobozeni od uplatňování maximálních stropů maloobchodních cen stanovených pro komunikaci v rámci Unie. V takovém případě mají být osvobozeni od regulovaných cen za komunikaci v rámci Unie. Politika přiměřeného využívání je ochranné opatření, které by mělo poskytovatelům umožnit odchýlit se od sbližovaných cen a uplatňovat příplatky, pokud využívání komunikace v rámci Unie spotřebiteli překračuje podmínky, které poskytovatel stanovil pro vymezení typického používání komunikace v rámci Unie v daném členském státě.

(4)

Za prvé, podmínky vymezující typické používání by měly specifikovat objemy komunikace v rámci Unie, které spotřebitelům umožní spotřebovávat určitý počet jednotek pro volání a SMS zprávy v rámci Unie účtovaných za platné vnitrostátní maloobchodní ceny, které jsou v souladu s jejich příslušnými tarifními plány a které postačují k pokrytí široké škály vzorců používání ze strany spotřebitelů, zejména spotřebitelů s relativně vysokou spotřebou komunikace v rámci Unie za měsíc, kteří se nadále spoléhají na tradiční komunikaci, jako jsou telefonní hovory nebo SMS zprávy. Za druhé, podmínky vymezující typické používání by měly specifikovat dobu jejich použitelnosti. Tato vymezená doba použitelnosti by se měla rovnat minimálně jednomu zúčtovacímu období, ale mohla by se prodloužit na několik zúčtovacích období stanovených poskytovatelem. Poskytovatelé mohou stanovit limity spotřeby objemu platné pro jedno nebo více období v rámci doby použitelnosti. Za třetí, ve všech tarifních plánech poskytovatele v členském státě by měly platit stejné podmínky vymezující typické používání.

(5)

Politika přiměřeného využívání by měla na jedné straně spotřebitelům poskytnout odpovídající objemy volání a SMS zpráv v rámci Unie a na druhé straně umožnit budoucí úpravy na základě tržních podmínek a chování spotřebitelů. Typické používání volání a SMS zpráv v rámci Unie se může lišit mimo jiné v závislosti na typu spotřebitele, poskytovateli nebo členském státu.

(6)

Podmínky typického používání by proto měly poskytovatelům umožnit dostatečnou flexibilitu, aby mohli stanovit politiku přiměřeného využívání, kterou považují za vhodnou a která je v souladu s tímto prováděcím nařízením, a zároveň umožnit budoucí úpravy na základě tržních podmínek a chování spotřebitelů.

(7)

Komunikace v rámci Unie se svou povahou liší od roamingu a liší se i jejich zamýšlené využití. Na rozdíl od komunikace v rámci Unie je regulovaný roaming přeshraniční službou určenou k pravidelnému cestování, a nikoli k trvalému využívání. S roamingem je proto spojeno riziko nezvyklého využívání a zneužívání pro jiné než zamýšlené účely, zatímco komunikace v rámci Unie představuje riziko využívání nad rámec typického používání. Pojem „využívání přesahující typické používání komunikace v rámci Unie“ se proto liší od pojmu „nezvyklého využívání a zneužívání“ maloobchodních roamingových služeb za vnitrostátní ceny, jak je definován v článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/612 (3), který se týká využívání regulovaných maloobchodních roamingových služeb roamingovými zákazníky v jiném členském státě, než je stát jejich domovského poskytovatele, pro jiné účely, než je pravidelné cestování, a pro které lze uplatnit politiku přiměřeného využívání.

(8)

Politikou přiměřeného využívání by nemělo být dotčeno právo poskytovatelů přijímat opatření k boji proti podvodům, pokud dobrovolné rozhodnutí neuplatňovat maloobchodní ceny pro spotřebitele za komunikaci v rámci Unie, která se liší od vnitrostátní komunikace, povede k podvodnému využívání. Poskytovatelé služeb elektronických komunikací pro veřejnost by měli mít možnost odhalovat chování, kdy třetí strany zneužívají politiku přiměřeného využívání k cenové arbitráži s cílem získat hospodářskou výhodu (např. mezinárodní podvody s podíly na příjmech, zneužívání SIM karet), a takovému chování předcházet. Tato opatření by měla být přiměřená a mohou mimo jiné zahrnovat sledování dopravních vzorců za účelem odhalování nezvyklostí, které mohou naznačovat podvodné používání nebo zneužívání, nebo dočasné pozastavení služby až do ověření používání.

(9)

Spotřebitelé by zároveň měli být chráněni před opatřeními, která mohou jakýmkoli způsobem ovlivnit jejich schopnost využívat komunikaci v rámci Unie. V tomto ohledu platí všechna práva spotřebitelů vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4) o právech spotřebitelů. V souladu s článkem 102 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (5) musí být smluvní ustanovení týkající se politiky přiměřeného využívání předtím, než se stanou použitelnými, jasně sdělena spotřebitelům.

(10)

Kromě toho předtím, než spotřeba komunikace v rámci Unie spotřebitelem překročí typické používání, měli by poskytovatelé spotřebitele na takové používání upozornit způsobem, který je předem podrobně popsán ve spotřebitelských smlouvách. Tato opatření by v každém případě měla minimalizovat administrativní zátěž pro spotřebitele a omezit počet zbytečných upozornění.

(11)

Pro účely tohoto aktu by se spotřebiteli měli rozumět spotřebitelé ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice (EU) 2018/1972.

(12)

Podle čl. 5a odst. 8 nařízení (EU) 2015/2120 bylo konzultováno Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací.

(13)

Komunikační výbor zřízený čl. 118 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972 nevydal stanovisko ve lhůtě stanovené jeho předsedou,