Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2365 ze dne 12. listopadu 2025 o předcházení ztrátám plastových pelet za účelem snížení znečištění mikroplasty

(1)

Mikroplasty jsou všudypřítomné, perzistentní a překračují geografické hranice. Jsou škodlivé pro životní prostředí a potenciálně škodlivé pro lidské zdraví. Škody způsobené mikroplasty na životním prostředí a potenciálně na lidském zdraví mohou být ještě větší v případě obsahu škodlivých chemických přísad a jiných látek vzbuzujících obavy přidávaných ve fázích výroby a zpracování. Mikroplasty se snadno přenášejí vzduchem, pevninskými povrchovými vodami a mořskými proudy a jejich mobilita je přitěžujícím faktorem. Vyskytují se v půdě, včetně zemědělské půdy, jezerech, řekách, ústích řek, na plážích, v lagunách, mořích, oceánech a v odlehlých, kdysi nedotčených oblastech. Jejich přítomnost v půdě má vliv na její vlastnosti a vyvolává změny půdy, které negativně ovlivňují růst některých rostlin. Dopady mikroplastů na mořské prostředí jsou podrobně zdokumentovány. Jakmile se mikroplasty dostanou do mořského prostředí, je téměř nemožné je zachytit a je známo, že je požívá řada organismů a živočichů a že poškozují biologickou rozmanitost a ekosystémy. Perzistence plastových pelet ve vodním prostředí může trvat desítky let a jejich požití může mořským živočichům, zejména mořským ptákům a mořským želvám, ublížit na zdraví nebo přivodit smrt. Mikroplasty jakožto další zdroj emisí skleníkových plynů i tlaku na ekosystémy rovněž přispívají ke změně klimatu. Nedílnou součástí daného problému je potenciál mikroplastů působit jako nosič adsorbovaných toxických látek nebo patogenních mikroorganismů. Lidé jsou mikroplastům vystaveni prostřednictvím ovzduší a konzumaci potravin. Rostoucí povědomí o přítomnosti mikroplastů v potravním řetězci může podkopávat důvěru spotřebitelů a mít ekonomické důsledky. V zasažených oblastech může dojít k negativním hospodářským dopadům na činnosti, jako jsou komerční rybolov a zemědělství, jakož i na rekreaci a cestovní ruch.

(2)

Ve svém stanovisku ze dne 30. dubna 2019 nazvaném „Environmentální a zdravotní rizika znečištění mikroplasty“ skupina hlavních vědeckých poradců Komise uvedla, že „existují závažné důvody k obavám a k přijetí preventivních opatření“.

(3)

Plastové pelety jsou jakékoliv polymerní materiály určené k dalšímu zpracovaní, primárního nebo sekundárního původu, bez ohledu na to, zda jsou získány z biomasy nebo určeny k postupnému biologickému rozkladu. Plastové pelety jsou určeny především ke zpracování v rámci výrobních procesů plastových výrobků, což zahrnuje tvarování v užším slova smysl, extruzi, pěnění, tvorbu fólií, lisování nebo vstřikování. Alternativně lze plastové pelety použít v rámci výrobních procesů neplastových výrobků, pokud jsou tyto pelety chemicky zapouzdřeny v matrici, například v lehkém betonu, nebo jsou fyzicky obsaženy ve výrobku, například v asfaltu. Plastové pelety mohou obsahovat chemické přísady a mohou mít více tvarů a forem, jako jsou plastové předvýrobní pelety, granule, vločky, pryskyřice, válečky, kuličky, prášky, mikroprášky, mikrokuličky a aglomeráty. Velikost jejich průměru se obvykle pohybuje od 2 do 5 milimetrů, nicméně existuje i malá část plastových pelet, které jsou menší nebo větší.

(4)

Prach z plastových pelet je průmyslový zbytek z nakládání s plastovými peletami, jejich mletí nebo zpracování, který se nepoužívá v rámci výrobních procesů plastových výrobků, a proto nespadá do oblasti působnosti definice plastových pelet v tomto nařízení. Vzniku tohoto prachu je obtížné zabránit, lze jej však minimalizovat. Tento prach by měl být v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odsáván pomocí filtrů nebo záchytných prostředků.

(5)

Ztráty plastových pelet jsou v Unii třetím největším zdrojem mikroplastů neúmyslně uvolňovaných do životního prostředí a dochází k nim v důsledku špatných manipulačních postupů ve všech fázích dodavatelského řetězce plastových pelet, jenž zahrnuje výrobu včetně recyklace, přípravu vstupních směsí, směšování, přeměnu, zpracování, distribuci, přepravu, a to i po moři, a další logistické operace, skladování, balení a čištění nádob a cisteren na plastové pelety. Je tudíž nezbytný přístup zahrnující celý dodavatelský řetězec s cílem zajistit, aby se všechny hospodářské subjekty zapojené do nakládání s plastovými peletami zavázaly k předcházení jejich ztrátám. Od roku 2015 evropské odvětví výroby plastů postupně přijalo jako dobrovolný závazek mezinárodní program Operation Clean Sweep® (OCS). V rámci tohoto programu každá společnost, která plastové pelety vyrábí nebo s nimi nakládá, uznává význam dosažení nulových ztrát plastových pelet a zavazuje se přijmout osvědčené postupy. Ačkoli jsou tyto postupy obecně dobře chápány signatáři OCS, nebyly dosud plně implementovány. Úroveň využívání programu OCS v odvětví plastů zůstává nízká.

(6)

Ve většině částí světa panují obavy z dopadů znečištění mikroplasty na životní prostředí a na lidské zdraví. Několik členských států přijalo nebo navrhlo zvláštní opatření. Rozmanitost vnitrostátních omezení by však mohla bránit fungování vnitřního trhu.

(7)

Ve snaze řešit problematiku znečištění plasty Komise ve svém sdělení ze dne 16. ledna 2018 nazvaném „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ uznala rizika, která mikroplasty představují, a vyzvala k přijetí inovativních řešení zaměřených na jednotlivé zdroje mikroplastů. Komise tento závazek obnovila ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu, ve sdělení ze dne 11. března 2020 o novém akčním plánu pro oběhové hospodářství a ve sdělení o akčním plánu pro nulové znečištění ze dne 12. května 2021. V plánu pro nulové znečištění je mezi cíle do roku 2030 zařazeno snížení množství mikroplastů uvolňovaných do životního prostředí o 30 %.

(8)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (4) řeší problém znečištění mikroplasty uložením omezení týkajících se uvádění mikroplastů, které jsou záměrně přidávány do výrobků, na trh, neboť při používání syntetických polymerních mikročástic samotných nebo při jejich záměrném přidávání do výrobků dochází ke značnému znečištění mikroplasty a toto znečištění představuje nepřijatelné riziko pro životní prostředí.

(9)

Doporučení OSPAR 2021/06 týkající se snížení ztrát plastových pelet v mořském prostředí (dále jen „doporučení OSPAR 2021/06“) bylo přijato v červnu 2021 smluvními stranami Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (úmluva OSPAR) s cílem snížit množství odpadků v mořích podporou včasného vypracování a zavedení účinných a konzistentních norem a certifikačních systémů pro předcházení ztrátám pelet v celém dodavatelském řetězci plastů. Opatření pro minimalizaci rizik spojených s přepravou plastových pelet po moři zvažuje Mezinárodní námořní organizace (IMO), která vydala nezávazný oběžník MEPC.1/Circ.909 o doporučeních pro přepravu plastových pelet po moři v nákladních kontejnerech (dále jen „oběžník MEPC.1/Circ.909“). V této souvislosti musí Unie a její členské státy pozorně sledovat veškerý budoucí vývoj v rámci IMO a hrát vedoucí úlohu při zajišťování vysoké úrovně ochrany životního prostředí v této oblasti, například stanovením přísného standardu ochrany.

(10)

V návrhu, který Unie předložila v rámci Programu Organizace spojených národů (OSN) pro životní prostředí v souvislosti s druhým zasedáním mezivládního vyjednávacího výboru na téma mezinárodního právně závazného nástroje proti znečištění plasty (INC-2), Unie a její členské státy zdůraznily, že je zapotřebí, aby budoucí nástroj zahrnoval opatření k omezení neúmyslného uvolňování mikroplastů.

(11)

Ačkoli existují právní předpisy Unie týkající se předcházení vzniku odpadů, znečištění životního prostředí, odpadků v mořích a chemických látek, neexistují žádná konkrétní unijní pravidla Unii, ohledně předcházení ztrátám plastových pelet jakožto zdroje znečištění mikroplasty v celém dodavatelském řetězci. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (5) stanoví základní zásady nakládání s odpady a ukládá členským státům obecné povinnosti přijmout opatření k předcházení vzniku odpadů. Tyto obecné povinnosti by měly být doplněny řešením specifických aspektů a požadavků na opatrné nakládání s plastovými peletami s cílem zamezit tomu, aby se z nich stal odpad.

(12)

I když výroba polymerních materiálů v průmyslovém měřítku spadá do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (6), na jiné činnosti, jako je přeměna, přeprava nebo skladování plastových pelet, které obvykle provozují malé a střední podniky, se tato směrnice nevztahuje. Ani referenční dokument o nejlepších dostupných technikách při výrobě polymerů ze srpna 2007, vypracovaný podle směrnice Rady 96/61/ES (7), specifickou otázku ztrát plastových pelet neřeší.

(13)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (8) se zabývá sledováním a posuzováním dopadů mikroodpadu, včetně mikroplastů, v pobřežním a mořském prostředí. Za účelem harmonizace metodik byla vypracována aktualizace prvních pokynů pro sledování odpadků v mořích, která má zahrnovat také sledování výskytu a distribuce plastových pelet podél pobřeží. Směrnice 2008/56/ES však neobsahuje konkrétní požadavky týkající se předcházení ztrátám plastových pelet nebo snižování těchto ztrát u zdroje.

(14)

Nařízení Komise (EU) 2023/2055 (9), kterým se mění příloha XVII nařízení (ES) č. 1907/2006 řeší ztráty syntetických polymerních mikročástic, tj. plastových pelet, používaných v průmyslových provozech jako uvolnění, kterým lze zabránit a zavádí požadavek na každoroční podávání zpráv o odhadovaném množství mikroplastů uvolněných do životního prostředí. Přestože chybí metodika odhadu ztrát, tento požadavek má zvýšit množství informací o ztrátách plastových pelet a zlepšit kvalitu shromážděných informací pro posouzení rizik, která z těchto mikroplastů v budoucnu vyplynou.

(15)

K zajištění bezpečného a odpovědného nakládání s plastovými peletami ve všech fázích dodavatelského řetězce plastových pelet tak, aby se předcházelo ztrátám do životního prostředí a byla naplněna ambice nulových ztrát plastových pelet, je nutné stanovit požadavky na nakládání s plastovými peletami v celém dodavatelském řetězci, a to zejména při výrobě, včetně výstupu z recyklace, při přípravě vstupních směsí, směšování, přeměně, zpracování, při distribuci, přepravě, skladování, balení a při čištění cisteren a nádob na čisticích stanicích. Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechny subjekty, které nakládají s plastovými peletami v celém dodavatelském řetězci, bez ohledu na jejich konečné použití.

(16)

Uvedené požadavky na nakládání by měly zohledňovat mezinárodně doporučené správné manipulační postupy, jakož i stávající požadavky na nakládání s plastovými peletami stanovené daným odvětvím v Unii. V tomto ohledu je důležité, aby Unie a její členské státy usilovaly o zajištění toho, aby doporučení uvedená v oběžníku MEPC.1/Circ.909 byla na mezinárodní úrovni závazná. Dále může Unie podporovat diskusi na mezinárodní úrovni ohledně povinnosti dopravců informovat příslušné orgány v případě přepravy plastových pelet v jiné zemi, než ve které jsou usazeni.

(17)

S ohledem na škodlivost plastových pelet v životním prostředí, a vzhledem k tomu, že hospodářské subjekty a dopravci mají obecnou povinnost zabraňovat ztrátám plastových pelet, jak je stanoveno v tomto nařízení, je vhodné stanovit zvláštní požadavky na informace ve formě piktogramu a upozornění. Aby se snížila zátěž hospodářských subjektů a dopravců, mělo by být možné tyto požadavky zavést, přičemž se zohlední již existující povinnosti podle přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006. Odstavce 7 a 10 položky 78 uvedené přílohy stanoví požadavky na informace pro dodavatele syntetických polymerních mikročástic. Pro účely tohoto nařízení by se dodavatelem syntetických polymerních mikročástic měl rozumět jakýkoli výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor uvádějící na trh plastové pelety, které jsou syntetickými polymerními mikročásticemi. Dodavatelé by měli uvést příslušné informace na štítku, obalu, v příbalové informaci nebo na bezpečnostním listu. Tyto informace by měli být schopni poskytnout v rámci poskytování informací podle odst. 10 položky 78 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006. Jelikož však různé možné způsoby poskytování uvedených informací mohou být z hlediska přispění k dosažení obecné povinnosti zabraňovat ztrátám různě účinné, je vhodné, aby Komise v rámci přezkumu tohoto nařízení posoudila jejich relativní účinnost.

(18)

Pokud dojde k uvolnění plastových pelet do mořského prostředí a jejich rozptýlení v něm, mohou poškodit živé zdroje a mořský život a narušit jiné legitimní způsoby využívání moře, jako je rybolov a akvakultura. Vzhledem k tomu, že plastové pelety vypadají pro ptáky jako rybí jikry, tvoří přibližně 70 % plastů konzumovaných mořskými ptáky, ačkoli plastové pelety představují pouze 0,05 % plastových kousků v povrchových vodách. Tyto malé plastové kousky byly nalezeny v žaludku 63 z přibližně 250 druhů mořských ptáků, které se na světě vyskytují. Kromě toho se odhaduje, že z hlediska hmotnosti jsou plastové pelety druhým největším přímým zdrojem znečištění moří mikroplasty. Podle odhadů se do oceánů každoročně dostávají miliardy jednotlivých plastových pelet. To je způsobeno jak malými, tak velkými ztrátami a úniky, k nimž dochází na pevnině i na moři ve všech fázích dodavatelského řetězce, a to zejména během jejich přepravy. Plastové pelety mohou navíc být vyplaveny na plážích a na pobřeží, což má následně negativní dopad na cestovní ruch a činnosti v pobřežních oblastech. V důsledku několika mimořádných událostí týkajících se námořních plavidel se do mořského prostředí uvolnilo několik tun plastových pelet, což mělo pro životní prostředí a místní komunity katastrofální důsledky. Například při nehodě lodi Toconao, která v roce 2023 zasáhla severní pobřeží Španělska, došlo ke ztrátě šesti nákladních kontejnerů, přičemž jeden z nich obsahoval tisíc pětadvacetikilogramových pytlů plastových pelet. Následkem této nehody byly na galicijské pobřeží vyplaveny miliony plastových pelet.

(19)

S cílem řešit tuto otázku z hlediska námořní dopravy schválil Výbor IMO pro ochranu mořského prostředí v roce 2024 oběžník MEPC.1/Circ.909. Jelikož však tato doporučení nejsou právně závazná, měla by Unie v souladu se svou ze Smluv vyplývající povinností zachovávat a chránit životní prostředí a zlepšovat jeho kvalitu a podporovat opatření na mezinárodní úrovni zaměřená na řešení celosvětových problémů v oblasti životního prostředí zavést prostřednictvím tohoto nařízení závazná pravidla, aby jako první na světě zavedla vyšší úroveň ochrany životního prostředí. Přepravci by měli zajistit, aby plastové pelety byly zabaleny do kvalitních obalů, aby informace o přepravě byly včas předány provozovateli, zástupci a veliteli námořního plavidla a aby byla řádně vyplněna zvláštní žádost o uložení. Provozovatelé, zástupci a velitelé námořních plavidel by měli na základě informací o dopravě obdržených od přepravců zajistit, aby nákladní kontejnery obsahující plastové pelety byly řádně uloženy a zabezpečeny tak, aby se minimalizovalo nebezpečí pro mořské prostředí, aniž by byla ohrožena bezpečnost námořního plavidla a osob na palubě. Konkrétně by nákladní kontejnery obsahující plastové pelety měly být uloženy pod palubou, kdykoli je to přiměřeně proveditelné, nebo na palubě v krytých prostorech nechráněných palub. Tyto požadavky doplňují celkový právní rámec IMO a Unie týkající se bezpečnosti námořní dopravy a předcházení znečištění z lodí, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (10), jíž byl zaveden systém pro předcházení nehodám a znečištění na moři s ohledem na mezinárodní právní předpisy.

(20)

Hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí by požadavky na nakládání s plastovými peletami měli provádět podle pořadí priorit, přičemž nejvyšší prioritou je předejít uvolňování plastových pelet do životního prostředí. Prvním krokem by proto mělo být předcházení úniku plastových pelet z primárního úložiště při běžné manipulaci, čímž by se snížilo riziko úniku na nejnižší možnou úroveň, přičemž toto předcházení by mělo spočívat mimo jiné v zamezení jakékoli zbytečné manipulaci, například v omezení počtu míst, kde dochází k přemísťování plastových pelet, a v používání kvalitních obalů, poté by mělo následovat zamezení šíření uniklých plastových pelet, aby nedocházelo k jejich ztrátám v rámci životního prostředí, a jako poslední opatření by mělo přijít na řadu odklízení po úniku nebo ztrátě. Opatření zaměřené na zamezení šíření a odklízení by měly být prováděny způsobem, který minimalizuje škody na životním prostředí, zejména v rámci citlivých stanovišť.

(21)

I když cílem tohoto nařízení je předcházet ztrátám plastových pelet u všech hospodářských subjektů, dopravců EU i dopravců třetích zemí, povinnosti pro mikropodniky a malé a střední podniky by měly být upraveny tak, aby se zmírnila jejich zátěž. Na druhé straně by se členským státům nemělo bránit v tom, aby zavedly nebo zachovaly přísnější ochranná opatření. Je třeba, aby tato opatření, včetně opatření zaměřených na hospodářské subjekty, které nakládají s více než 5 tunami plastových pelet, byla slučitelná se Smlouvami.

(22)

Aby byla zajištěna sledovatelnost plastových pelet, s nimiž se v jednotlivých členských státech nakládá a které se v nich přepravují, a aby příslušné orgány mohly účinně provádět kontroly souladu s předpisy, je nezbytné, aby zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami, a dopravci, kteří je přepravují, byli registrováni.

(23)

Za účelem předcházení ztrátám plastových pelet by hospodářské subjekty měly vypracovat, provádět a průběžně aktualizovat plán řízení rizik, zahrnující i posouzení rizik, v němž určí potenciál k únikům a ztrátám a zdokumentují zejména stávající vybavení a zavedené postupy specificky určené pro předcházení ztrátám plastových pelet, zamezení šíření plastových pelet a jejich odklízení. V rámci plánu řízení rizik by měly být rovněž posouzeny náklady a přínosy dodatečného vybavení a postupů pro řešení zjištěných rizik, přičemž je třeba zohlednit povahu a velikost zařízení i rozsah jeho operací. Pokud byly do plastových pelet přidány přísady, měly by hospodářské subjekty vzít v potaz nebezpečné vlastnosti dotčených plastových pelet, a pokud je pravděpodobné, že v případě ztrát plastových pelet tyto přísady vystupňují škody na lidském zdraví nebo životním prostředí, měly by hospodářské subjekty zvážit zahrnutí těchto informací do plánu řízení rizik.

(24)

Aby mohly příslušné orgány ověřit soulad s požadavky plánu řízení rizik, měly by hospodářské subjekty příslušnému orgánu poskytnout plán řízení rizik, který vypracovaly, spolu s vlastním prohlášením o shodě nebo případně s osvědčením.

(25)

Hospodářské subjekty by měly mít možnost, aby prostřednictvím přístupu založeného na posouzení rizik určily konkrétní vybavení, které zavedou, nebo postupy, které budou uplatňovat. Příslušné orgány by však při ověřování souladu měly mít možnost požadovat, aby hospodářské subjekty plán řízení rizik pozměnily, včetně toho, že v daném časovém rámci přijmou některá z opatření uvedených v tomto nařízení, aby zajistily odpovídající provádění požadavků tohoto nařízení.

(26)

Pro účely hodnocení přiměřenosti plánu řízení rizik koncipovaného pro jednotlivá zařízení by hospodářské subjekty měly vést záznamy o odhadovaném množství ztracených plastových pelet za rok, spolu s celkovým množstvím pelet, s nimiž se nakládá. Aby se snížila zátěž pro hospodářské subjekty, měly by příslušné orgány a certifikační subjekty mít možnost využívat informace o odhadovaných uvolněných množstvích v rámci povinnosti podávat zprávy podle přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006.

(27)

Vzhledem k povaze jejich činnosti by dopravci neměli mít povinnost vypracovat a provádět plán řízení rizik. Místo toho by dopravci měli být povinni zavést konkrétní opatření zaměřená na předcházení únikům a ztrátám pelet, zamezení šíření plastových pelet a odstranění jejich následků. Tato opatření by měla podléhat ověřování ze strany příslušných orgánů, především v průběhu přepravy. Některá z uvedených opatření by měla být prováděna během nakládky a vykládky, kdy nejčastěji dochází k únikům a ztrátám. Za tyto operace obvykle odpovídají jak hospodářské subjekty, tak dopravci, zatímco za přepravu nesou odpovědnost pouze dopravci.

(28)

Dopravci třetích zemí by měli jmenovat zplnomocněného zástupce, který by měl jednat jménem daného dopravce třetí země a na nějž by se mohl obrátit kterýkoli příslušný orgán. Zplnomocněný zástupce by měl být na základě písemného pověření dopravce třetí země výslovně zmocněn, pokud jde o konkrétní povinnosti podle tohoto nařízení. Jmenováním tohoto zástupce není dotčena odpovědnost dopravce třetí země podle tohoto nařízení. V případě neplnění povinností ze strany dopravce třetí země by se mělo na daného zplnomocněného zástupce vztahovat vykonávací řízení, a to v rozsahu, jehož se jeho pověření týká.

(29)

Úspěšné provádění opatření, jichž je zapotřebí k předcházení ztrátám plastových pelet, k zamezení šíření plastových pelet a k jejich odklízení, vyžaduje plnou spolupráci a angažovanost zaměstnanců hospodářských subjektů, dopravců EU a dopravců třetích zemí. Hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí by měli být povinni vyškolit své zaměstnance v závislosti na jejich konkrétních funkcích a povinnostech, aby bylo zajištěno, že budou znát a budou schopni instalovat, používat a udržovat příslušné vybavení a vykonávat postupy nezbytné k zajištění souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení, včetně toho, jak sledovat a hlásit ztráty plastových pelet. Hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí by měli v případě potřeby přijmout nápravná opatření, včetně zlepšení vybavení a zavedených postupů, bude-li nutné. Měli by rovněž měli být povinni sledovat a vést záznamy o každoročně odhadovaných množstvích ztracených plastových pelet, aby pomohli vyplnit přetrvávající mezery ve znalostech.

(30)

Střední a velké podniky mají vzhledem ke své velikosti obvykle složitější situaci. V případě, že tyto podniky provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším, měly být povinny zavést u každého zařízení dodatečná opatření, například by měly provádět každoroční interní posouzení a přijmout školicí program, který bude zohledňovat konkrétní potřeby a způsoby odborné přípravy. V uvedeném interním posouzení by mohla být zahrnuta témata, jako jsou odhadovaná množství ztracených plastových pelet a příčiny těchto ztrát, vybavení pro zabránění těmto ztrátám, zamezení šíření plastových pelet a jejich odklízení nebo postupy zavedené za účelem předcházení budoucím ztrátám a jejich účinnost, diskuse s pracovníky, kontroly vybavení a zavedených postupů a revize veškeré relevantní dokumentace.

(31)

Mikropodniky a malé, střední a velké podniky provozující zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším, by měly být povinny předložit vlastní prohlášení o shodě. Měly by mít také dostatek času na to, aby prokázaly, že dodržují předpisy.

(32)

U podniků, které provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším, může existovat vyšší riziko ztrát plastových pelet. Střední a velké podniky, které provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo vět, by měly prokazovat splnění požadavků stanovených v tomto nařízení tak, že získají a budou obnovovat osvědčení vydané certifikačními subjekty. V souladu s přístupem zahrnujícím celý dodavatelský řetězec a při současném omezení administrativní zátěže by malé podniky, které provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším, měly prokázat soulad s požadavky získáním osvědčení vydaného certifikačními subjekty s platností pět let. Proces certifikace má malým podnikům, které provozují zařízení, v nichž se nakládá s plastovými peletami v množství rovném prahové hodnotě 1 500 tun ročně nebo větším, rovněž pomoci určit opatření potřebná k dosažení souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení. Po uplynutí doby platnosti osvědčení by tyto malé podniky měly prokázat soulad s požadavky tím, že příslušnému orgánu každých pět let od posledního oznámení oznámí aktualizaci svého plánu řízení rizik a vlastní prohlášení o shodě, pokud se tyto malé podniky včas nerozhodnou, že budou soulad nadále prokazovat obnovením osvědčení vydaného certifikačními subjekty.

(33)

Certifikační subjekty, zejména poskytovatelé poradenských služeb, by neměly vykonávat žádnou činnost, která by mohla ohrozit jejich nezávislý úsudek nebo bezúhonnost ve vztahu k certifikačním činnostem, pro něž jsou akreditovány. Certifikačními subjekty mohou být buď akreditované subjekty posuzování shody, nebo environmentální ověřovatelé s licencí k provádění ověřování a schvalování v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (11). V zájmu zajištění homogenních informací by osvědčení mělo odpovídat jedinečnému formátu.

(34)

Aby mohly příslušné orgány účinněji ověřovat soulad s tímto nařízením, měly by certifikační subjekty příslušným orgánům oznamovat výsledky svých posouzení. Osvědčení by neměla předjímat posouzení souladu s předpisy ze strany příslušných orgánů.

(35)

K zajištění transparentnosti by příslušné orgány měly určité informace zveřejňovat. Mezi tyto informace patří oznámení o provozovaných zařízeních, účast na přepravě plastových pelet v Unii, včetně významných změn dříve oznámených údajů, stanovení zplnomocněného zástupce, plány řízení rizik, vlastní prohlášení o shodě, osvědčení a povolení, které by měly být přístupné na snadno dohledatelných a bezplatných internetových stránkách s neomezeným přístupem. Za účelem zajištění bezpečnosti a důvěrnosti by však příslušné orgány měly mít možnost nezveřejnit konkrétní podrobnosti v případě, že by jejich zveřejnění ohrozilo bezpečnost dotčených zařízení a místního obyvatelstva nebo jiné veřejné zájmy. Komise by rovněž měla zveřejnit seznamy vnitrostátních internetových stránek a zplnomocněných zástupců dopravců třetích zemí, aby byl zajištěn široký přístup k těmto informacím a současně bylo zachováno obchodní tajemství.

(36)

Aby mohly být hospodářské subjekty registrovány v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (dále jen „EMAS“), musí dodržovat právní předpisy v oblasti životního prostředí, včetně tohoto nařízení. Hospodářské subjekty registrované v systému EMAS by proto měly být považovány za subjekty, které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, pokud environmentální ověřovatel ověřil, že požadavky stanovené v tomto nařízení byly zahrnuty do jejich systému environmentálního řízení a jsou uplatňovány. Tyto hospodářské subjekty by proto měly být při obnovování vlastních prohlášení a aktualizaci plánu řízení rizik osvobozeny od povinnosti certifikace a oznamování příslušným orgánům. Kromě výjimky stanovené pro systém EMAS a za účelem snížení zátěže pro jiné systémy s vysokou integritou by hospodářské subjekty, které pro účely jednotlivých zařízení vypracovávají a zavádějí jiné systémy environmentálního řízení, měly být osvobozeny od dodržování tohoto nařízení, a to pod podmínkou, že splní určitá kritéria stanovená v tomto nařízení.

(37)

Příslušné orgány by měly ověřovat, zda hospodářské subjekty, dopravci EU a dopravci třetích zemí plní povinnosti stanovené v tomto nařízení, přičemž by měly ve vhodných případech využívat zjištění poskytnutá v rámci procesu certifikace nebo ve vlastních prohlášeních. Toto ověřování by mělo případně vycházet z environmentálních inspekcí nebo jiných ověřovacích opatření a měl by se při něm uplatňovat přístup založený na posouzení rizik. Inspekce by měly být pokud možno koordinovány s inspekcemi vyžadovanými podle jiných právních aktů Unie. Příslušné orgány by měly Komisi poskytovat informace o provádění tohoto nařízení.

(38)

Členské státy by měly být schopny zajistit soulad s tímto nařízením prostřednictvím povolení vycházejících ze systému pravidelných inspekcí zařízení, které mají za cíl přezkoumat celou škálu relevantních dopadů na životní prostředí, včetně úniků a ztrát. U zařízení nacházejících se v členském státě, který se rozhodne soulad prosazovat a ověřovat prostřednictvím tohoto systému povolení a pravidelných inspekcí, by měly být hospodářské subjekty osvobozeny od povinnosti získat osvědčení nebo předložit vlastní prohlášení o shodě týkající se zařízení, pro která mají povolení, jež ukládá podmínky nezbytné pro zajištění souladu s tímto nařízením. U zařízení, na něž se tato výjimka vztahuje, by hospodářské subjekty měly relevantnímu příslušnému orgánu oznámit plán řízení rizik a jeho pravidelné aktualizace. Je-li soulad zabezpečen prostřednictvím povolení, členské státy by v zájmu toho, aby byl včas zajištěn soulad s tímto nařízením, měly přijmout kroky nezbytné k tomu, aby revidovaly podmínky stávajících povolení a vydaly povolení nová.

(39)

Ve směrnici 2008/98/ES se stanoví, že členské státy mají požadovat, aby subjekty provádějící recyklaci získaly povolení, jehož podmínky zajistí, aby výroba plastových pelet probíhala tak, aby neohrožovala lidské zdraví nebo nepoškozovala životní prostředí, zejména aby se zabránilo rizikům pro vodu, ovzduší, půdu, rostliny nebo živočichy.

(40)

Aby se minimalizovaly dopady případných ztrát, měli by hospodářské subjekty, dopravci EU i dopravci třetích zemí přijmout nápravná opatření nezbytná k obnovení souladu s tímto nařízením. Požadovaná nápravná opatření by měla být přiměřená zjištěnému porušení předpisů a jeho očekávaným škodlivým účinkům na životní prostředí. Pokud příslušné orgány zjistí porušení tohoto nařízení, měly by o tom informovat hospodářský subjekt, dopravce EU nebo dopravce třetí země a požadovat, aby byla přijata nápravná opatření k obnovení souladu.

(41)

Příslušné orgány by měly mít minimální soubor kontrolních a vymáhacích pravomocí, aby mohly zajišťovat dodržování tohoto nařízení, rychleji a účinněji vzájemně spolupracovat a odrazovat hospodářské subjekty, dopravce EU a dopravce třetích zemí, zplnomocněné zástupce, přepravce a v relevantních případech provozovatele, zástupce a velitele námořních plavidel přepravujících plastové pelety od porušování tohoto nařízení. Tyto pravomoci by měly být dostatečné k tomu, aby bylo možné řešit problémy spojené s vymáháním a zabránit tomu, aby hospodářské subjekty, které předpisy nedodržují, využívaly mezer v systému vymáhání tím, že se přesunou do členských států, jejichž příslušné orgány nejsou k řešení nezákonných praktik vybaveny. Příslušné orgány by měly mít možnost použít všechny skutečnosti a okolnosti případu jako důkazy pro účely inspekcí, které provádějí.

(42)

Mikropodniky a malé a střední podniky představují významnou část dodavatelského řetězce plastových pelet. Při plnění příslušných povinností stanovených v tomto nařízení by mohly čelit specifickým problémům při provádění a úměrně vyšším nákladům. Komise by měla zvýšit povědomí hospodářských subjektů a dopravců o nutnosti předcházet ztrátám plastových pelet. Kromě toho by Komise měla po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami vypracovat školicí materiály, které by mohly mít různé podoby, včetně příruček a kurzů, s cílem pomoci hospodářským subjektům a dopravcům při plnění jejich povinností, zejména pokud jde o požadavky na posouzení rizik. V tomto ohledu by mělo být zohledněno doporučení OSPAR 2021/06. Členské státy by měly poskytovat přístup k informacím a pomoc, zejména mikropodnikům a malým podnikům, pokud jde o dodržování povinností a požadavků na posouzení rizik. Pomoc poskytovaná členskými státy by mohla zahrnovat technickou podporu a specializované školení pro všechny pracovníky, kteří manipulují s plastovými peletami. Mohla by rovněž zahrnovat finanční podporu, a to i pro účely certifikace malých podniků, jakož i přístup k financování. Opatření členských států by měla být přijata s ohledem na příslušná pravidla státní podpory.

(43)

Aby bylo možné zajistit společný základ pro odhad ztrát plastových pelet, je nutné mít k dispozici standardizovanou metodiku stanovenou v harmonizované normě přijaté v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (12). Nařízení (EU) č. 1025/2012 stanoví postup pro námitky proti harmonizovaným normám, pokud tyto normy nesplňují v plné míře požadavky stanovené v uvedeném nařízení.

(44)

K zajištění toho, že bude dosaženo cílů tohoto nařízení a že jeho požadavky budou účinně vymáhány, by měly členské státy určit své příslušné orgány odpovědné za uplatňování a vymáhání tohoto nařízení. V případech, kdy na jejich území existuje více než jeden určený příslušný orgán, by členské státy měly zajistit úzkou spolupráci mezi všemi určenými příslušnými orgány, aby bylo zajištěno účinné plnění povinností příslušných orgánů.

(45)

Za účelem zajištění souladu s tímto nařízením by příslušné orgány, pokud mají k dispozici relevantní informace, jako jsou odůvodněné stížnosti předložené třetími stranami, měly na základě těchto informací rovněž podnikat nezbytné kroky zahrnující inspekce a slyšení. Třetí strany, které podávají stížnost, by měly být schopny prokázat dostatečný zájem nebo trvat na tom, že došlo k porušení práva.

(46)

Členské státy by měly zajistit, aby veškerá opatření přijatá jejich příslušnými orgány podle tohoto nařízení podléhala účinným prostředkům nápravy před soudem v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie („Listina“). V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie platí, že zajištění soudní ochrany práv osob stanovených právem Unie přísluší soudům členských států. Kromě toho čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) členským státům ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. V tomto ohledu by členské státy měly zajistit, aby veřejnost, včetně fyzických a právnických osob, na které e vztahuje toto nařízení, měla přístup k právní ochraně v souladu se závazky, které členské státy přijaly jako smluvní strany Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (13) („Aarhuská úmluva“).

(47)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních ustanovení přijatých na základě tohoto nařízení a zajistit jejich uplatňování. Členské státy mohou stanovit správní i trestní sankce. Uložení trestních a správních sankcí by v žádném případě nemělo vést k porušení práva nebýt dvakrát souzen nebo trestán za stejný trestný čin (zásada ne bis in idem), jak jej vykládá Soudní dvůr Evropské unie. V případě nejzávažnějších porušení spáchaných právnickou osobou, jako jsou porušení s vysokou závažností vyplývající z jejich povahy, rozsahu nebo opakování nebo porušení představující vážná rizika pro zdraví nebo životní prostředí, by členské státy měly zajistit, aby jejich vnitrostátní systém sankcí zahrnoval správní finanční sankce, jejichž maximální výše by měla činit alespoň 3 % ročního obratu této právnické osoby v Unii v účetním roce předcházejícím roku, v němž je správní finanční sankce uložena. V případě takových porušení, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES (14), by členské státy měly mít možnost souběžně nebo alternativně uložit trestní sankce, a to za předpokladu, že jsou účinné, přiměřené a odrazující.

(48)

Členské státy by v relevantních případech měly podporovat financování projektů zaměřených na: odklízení oblastí znečištěných plastovými peletami pomocí environmentálně udržitelných postupů; shromažďování, zpracovávání a poskytování informací o mimořádných událostech a nehodách způsobujících ztráty, a o souvisejících reakcích; zlepšování znalostí o dopadech ztrát plastových pelet na lidské zdraví a životní prostředí; a na podporu programů zvyšování informovanosti, zejména v nejvíce zasažených oblastech, jako jsou průmyslové zóny a přístavy.

(49)

Pokud v důsledku porušení tohoto nařízení došlo k újmě na lidském zdraví, měly by členské státy zajistit, aby dotčené osoby mohly požadovat a získat za tuto újmu náhradu od příslušných fyzických nebo právnických osob. Tato pravidla o náhradě újmy přispívají ke sledování cílů zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí a ochrany lidského zdraví, jak je stanoveno v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“). Podporují rovněž právo na život, na nedotknutelnost lidské osobnosti a na ochranu zdraví stanovené v článcích 2, 3 a 35 Listiny a právo na účinnou právní ochranu stanovené v článku 47 Listiny. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES (15) navíc nedává soukromým stranám právo na náhradu škod v důsledku škod na životním prostředí nebo bezprostřední hrozby takových škod.

(50)

Je proto vhodné, aby se toto nařízení zabývalo právem na náhradu újmy způsobené jednotlivcům a zajistilo, aby jednotlivci mohli bránit svá práva v souvislosti s újmami na zdraví způsobenými porušením tohoto nařízení, čímž se zajistí jeho účinnější prosazování. Postupy týkající se nároků na náhradu újmy by měly být navrhovány a uplatňovány tak, aby neznemožňovaly nebo nadměrně neztěžovaly výkon práva na náhradu újmy.

(51)

Dopad tohoto nařízení na procesní autonomii členských států by měl být omezen na to, co je nezbytné pro zajištění cílů ochrany lidského zdraví prostřednictvím bezpečného životního prostředí, o něž usiluje, a neměl by mít vliv na ostatní vnitrostátní procesní pravidla zakládající právo požadovat náhradu újmy za porušení tohoto nařízení. Taková vnitrostátní pravidla by však neměla bránit účinnému fungování mechanismu pro vymáhání náhrady újmy, který toto nařízení vyžaduje.

(52)

Aby bylo zajištěno, že jednotlivci mohou hájit svá práva v souvislosti s újmami na zdraví způsobenými porušením tohoto nařízení, a tím se zajistilo jeho účinnější vymáhání, měly by být nevládní organizace podporující ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí, nebo ty, které podporují ochranu spotřebitelů a splňují veškeré požadavky podle vnitrostátního práva, oprávněny účastnit se řízení jako členové dotčené veřejnosti podle toho, jak určí členské státy, a to buď jménem oběti, nebo na její podporu, aniž jsou dotčeny vnitrostátní procesní předpisy týkající se zastupování a obhajoby před soudy. Členské státy obvykle požívají procesní autonomie umožňující zajistit účinný prostředek nápravy proti porušování práva Unie, s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a účinnosti. Ze zkušeností však vyplývá, že i když existují přesvědčivé epidemiologické důkazy o negativních zdravotních dopadech znečištění na obyvatelstvo, není zjevné, že by zde byla přímá příčinná souvislost mezi konkrétní ztrátou plastových pelet a konkrétními dopady na lidské zdraví nebo životní prostředí, a tyto dopady obvykle rovněž nejsou okamžité.

(53)

Za účelem zohlednění technického pokroku a vědeckého vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (16). Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(54)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o podávání informací o provádění tohoto nařízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (17).

(55)

S cílem poskytnout hospodářským subjektům, dopravcům EU, dopravcům třetích zemí, přepravcům a provozovatelům, zástupcům a velitelům námořních plavidel dostatek času na přizpůsobení se požadavkům stanoveným v tomto nařízení by mělo být jeho uplatňování odloženo.

(56)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž předcházení ztrátám plastových pelet, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíš jich, z důvodu rozsahu nebo účinků tohoto nařízení, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

1)

„plastovými peletami“ hmota polymerního materiál, bez ohledu na tvar, formu nebo velikost, která se vyrábí za účelem zpracování v rámci výrobních procesů plastových výrobků, a to bez ohledu na její skutečné použití;

2)

„únikem“ jednorázové nebo dlouhotrvající rozptýlení plastových pelet v rámci zařízení nebo v rámci silničních vozidel, železničních vagonů či plavidel vnitrozemské plavby, které plastové pelety přepravují, z primárního úložiště;

3)

„ztrátou“ jednorázové nebo dlouhotrvající rozptýlení plastových pelet do životního prostředí v kterékoli fázi dodavatelského řetězce, a to buď ze zařízení nebo ze silničních vozidel, železničních vagonů, plavidel vnitrozemské plavby či námořních plavidel, která opouštějí přístav členského státu nebo v něm zastavují, přepravujících plastové pelety;

4)

„zařízením“ prostory, stavba, lokalita, areál nebo místo, v němž se provádí jedna nebo více hospodářských činností zahrnujících nakládání s plastovými peletami;

5)

„hospodářským subjektem“ fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí celé zařízení nebo jeho část, nebo v případech, kdy tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, osoba, které byla svěřena rozhodující ekonomická pravomoc nad technickým fungováním zařízení;

6)

„dopravcem EU“ fyzická nebo právnická osoba usazená v členském státě, která se v rámci své hospodářské činnosti zabývá přepravou plastových pelet pomocí silničních vozidel, železničních vagonů nebo plavidel vnitrozemské plavby;

7)

„dopravcem třetí země“ fyzická nebo právnická osoba usazená ve třetí zemi, která se v rámci své hospodářské činnosti v Unii zabývá přepravou plastových pelet pomocí silničních vozidel, železničních vagonů nebo plavidel vnitrozemské plavby;

8)

„přepravcem“ fyzická nebo právnická osoba, která uzavřela nebo jejímž jménem byla uzavřena smlouva o přepravě zboží s fyzickou nebo právnickou osobou, která se v rámci své hospodářské činnosti zabývá přepravou plastových pelet pomocí námořních plavidel;

9)

„provozovatelem“ vlastník nebo správce námořního plavidla;

10)

„zástupcem“ osoba pověřená nebo oprávněná k dodávání informací jménem provozovatele;

11)

„mikropodnikem, malým nebo středním podnikem“ mikropodnik, malý nebo střední podnik ve smyslu přílohy doporučení Komise 2003/361/ES (18);

12)

„velkým podnikem“ podnik, který není mikropodnikem, malým ani středním podnikem;

13)

„příslušným orgánem“ orgán nebo subjekt určený členským státem k plnění povinností podle tohoto nařízení;

14)

„zplnomocněným zástupcem“ fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která byla na základě písemného pověření dopravce třetí země podle článku 4 zmocněna, aby jednala jeho jménem ve vztahu ke konkrétním úkolům souvisejícím s povinnostmi stanovenými v čl. 3 odst. 2 a 3, čl. 5 odst. 6 třetím pododstavci a čl. 15 odst. 1;

15)

„certifikačním subjektem“ jakákoli z těchto fyzických nebo právnických osob:

16)

„posuzováním shody“ proces, který prokazuje, zda zařízení splňuje příslušná pravidla tohoto nařízení a aktů v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě;

17)

„povolením“ písemné oprávnění k provozování zařízení vydané relevantním příslušným orgánem.

a)

certifikační subjekt je zřízen podle práva členského státu a má právní subjektivitu;

b)

certifikační subjekt je třetí stranou nezávislou na hospodářském subjektu;

c)

certifikační subjekt, jeho vyšší vedení a pracovníci odpovědní za posuzování shody se nesmí podílet na žádné činnosti, která by mohla být v rozporu s jejich nezávislým úsudkem nebo bezúhonností ve vztahu k certifikačním činnostem;

d)

certifikační subjekt a jeho pracovníci vykonávají svou práci nediskriminačním způsobem a provádějí své činnosti na nejvyšší úrovni profesní důvěryhodnosti a požadované odborné způsobilosti a nejsou vystaveni žádným tlakům a podnětům, především finančním, které by mohly ovlivnit jejich úsudek nebo výsledky jejich certifikačních činností, zejména ze strany osob nebo skupin osob, které mají na výsledcích těchto činností zájem. Je zaručena nestrannost certifikačních subjektů, jejich vrcholného vedení a pracovníků odpovědných za provádění certifikace a příslušných úkolů;

e)

certifikační subjekt má k dispozici odborné znalosti, vybavení a infrastrukturu potřebné k provádění posuzování shody, pro které byl akreditován;

f)

certifikační subjekt má k dispozici dostatečný počet vhodně kvalifikovaných a zkušených pracovníků odpovědných za provádění úkolů posuzování shody;

g)

aniž jsou dotčeny pravomoci příslušných orgánů podle čl. 16 odst. 3 písm. b), pracovníci certifikačního subjektu zachovávají služební tajemství, pokud jde o veškeré informace získané při provádění úkolů posuzování shody;

h)

pokud certifikační subjekt zadává konkrétní úkoly spojené s certifikací subdodavatelům nebo využívá služeb dceřiné společnosti, nese plnou odpovědnost za úkoly prováděné subdodavateli nebo dceřinými společnostmi a posuzuje a sleduje kvalifikaci subdodavatele nebo dceřiné společnosti a jimi prováděnou práci. Subdodavatelé nebo dceřiné společnosti mohou provádět pouze úkoly, které spadají do rozsahu akreditace certifikačního subjektu. Certifikační subjekty zajistí, aby činnostmi jejich subdodavatelů nebo dceřiných společností nebyla dotčena důvěrnost, objektivita ani nestrannost jejich certifikačních činností.