Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2206 ze dne 22. října 2025, kterou se mění směrnice (EU) 2025/2205, pokud jde o některé zákazy řízení

(1)

Zvýšení bezpečnosti silničního provozu je prvořadým cílem dopravní politiky Unie. V rámci politiky EU v oblasti bezpečnosti silničního provozu na období 2021–2030 se Komise znovu zavázala k ambicióznímu cíli přiblížit se do roku 2050 nulovému počtu úmrtí a vážných zranění na silnicích Unie (dále jen „vize nula“), jakož i ke střednědobému cíli snížit počet úmrtí a vážných zranění o 50 % do roku 2030.

(2)

Za účelem dosažení cíle spočívajícího ve zlepšení bezpečnosti silničního provozu vyzvali ministři dopravy členských států ve Vallettském prohlášení o bezpečnosti silničního provozu ze dne 29. března 2017 k posílení právního rámce Unie pro bezpečnost silničního provozu, a to se zvláštním důrazem na nutnost spolupráce členských států v otázce zákazů řízení týkajících se zahraničních řidičů.

(3)

V důsledku volného pohybu osob a rostoucí míry mezinárodního silničního provozu často ukládá zákaz řízení jiný členský stát než stát, v němž má řidič obvyklé bydliště nebo který vydal řidičský průkaz.

(4)

Členský stát, který je jiný než ten, v němž má řidič obvyklé bydliště, nebo než členský stát, který řidičský průkaz vydal (dále jen „členský stát vydání“), má v současnosti možnost, aby v reakci na protiprávní jednání, jehož se na jeho území dopustil držitel řidičského průkazu získaného v jiném členském státě, přijal v souladu se svým vnitrostátním právem odpovídající opatření. Taková opatření vedou k neuznávání platnosti řidičských průkazů vydaných jinými členskými státy, a tedy k omezení práva řídit osoby, na niž se zákaz řízení vztahuje. Rozsah těchto opatření je však omezen na území členského státu, kde k protiprávnímu jednání došlo, a jejich účinek je omezen na odmítnutí uznat platnost tohoto řidičského průkazu na daném území. Pokud tedy členský stát vydání nepodnikne žádné kroky, je tento řidičský průkaz nadále uznáván ve všech ostatních členských státech. Tento scénář brání dosažení vyšší úrovně bezpečnosti silničního provozu v Unii. Řidiči, kterým byl uložen zákaz řízení v jiném členském státě než ve členském státě vydání, by neměli uniknout účinkům takového opatření, pokud se nacházejí v jiném členském státě, než v němž byl delikt spáchán (dále jen „členský stát deliktu“).

(5)

Za účelem zajištění vysoké úrovně ochrany všech účastníků silničního provozu v Unii je nezbytné stanovit zvláštní pravidla pro provádění zákazů řízení uložených jiným členským státem, než je stát, který osobě, na niž se zákaz řízení vztahuje, vydal řidičský průkaz, v případě, že tyto zákazy řízení jsou důsledkem dopravních deliktů, za něž lze uložit zákaz řízení, které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

(6)

Pro provedení této směrnice by však nemělo být nutné harmonizovat ustanovení vnitrostátních právních předpisů týkající se definice dopravních deliktů, jejich právní povahy a možných právních opatření plynoucích z těchto deliktů. Zejména by mělo být usilováno o provádění zákazů řízení v členském státě vydání bez ohledu na to, zda členský stát deliktu kvalifikuje daná vnitrostátní opatření jako správní nebo trestní. V souladu se zásadou procesní autonomie by členské státy měly v mezích svého vnitrostátního práva stanovit své vnitřní postupy tak, aby bylo dosaženo co nejrychlejšího a nejúčinnějšího provedení této směrnice.

(7)

Touto směrnicí by neměla být dotčena pravidla o policejní a justiční spolupráci v trestních věcech a o vzájemném uznávání souvisejících soudních rozhodnutí. Rovněž by neměla být dotčena možnost justičních orgánů členských států vykonávat jimi vydaná rozhodnutí, zejména rozhodnutí trestní povahy. Zejména by touto směrnicí neměla být dotčena práva a povinnosti vyplývající z rámcových rozhodnutí Rady 2005/214/SVV (3) a 2008/947/SVV (4), ani práva podezřelých a obviněných osob stanovená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (5), 2012/13/EU (6), 2013/48/EU (7), (EU) 2016/343 (8), (EU) 2016/800 (9) a (EU) 2016/1919 (10).

(8)

Cílem této směrnice je umožnit Unii sledovat cíl zlepšení bezpečnosti silničního provozu v celé Unii. Jak rozhodl Soudní dvůr ve věci C-43/12 (11), opatření směřující ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu spadají do dopravní politiky a lze je přijímat na základě čl. 91 odst. 1 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU), neboť se na ně vztahuje pojem „opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

(9)

Zákazy řízení, které jsou důsledkem dopravních deliktů, za něž lze uložit zákaz řízení, spadajících do oblasti působnosti této směrnice, mohou spočívat v odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit, řidičského průkazu nebo uznávání platnosti tohoto řidičského průkazu. Provádění těchto zákazů řízení by proto mělo být v Unii dosaženo uplatňováním těchto odnětí, omezení nebo pozastavení členským státem, který řidičský průkaz vydal.

(10)

Spáchání deliktu však není jedinou okolností, která může vést k odnětí, pozastavení nebo omezení práva řídit, řidičského průkazu nebo uznávání platnosti řidičského průkazu. K odnětí, pozastavení nebo omezení mohou vést i jiné okolnosti, jako například nesplnění minimálních požadavků stanovených v příloze III směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 (12). Vzhledem k tomu, že směrnice (EU) 2025/2205 tyto minimální požadavky upravuje, mělo by se v rámci definic týkajících se odnětí, pozastavení nebo omezení vyjasnit, že tyto pojmy zahrnují všechny případy, v jejichž důsledku dojde k odnětí, pozastavení nebo omezení, a nikoli pouze případy, které jsou důsledkem spáchání deliktu.

(11)

Vzhledem k tomu, že hlavními příčinami dopravních nehod a úmrtí na silnicích v Unii jsou řízení vozidla pod vlivem alkoholu, tedy řízení vozidla pod vlivem alkoholu, jak je vymezeno právními předpisy členského státu deliktu, řízení pod vlivem drog a překročení nejvyšší dovolené rychlosti, tedy překročení rychlostních limitů platných v členském státě deliktu pro danou pozemní komunikaci nebo typ vozidla, měla by být nejvyšší možná pozornost věnována případům týkajícím se těchto deliktů, které by proto měly být pro účely této směrnice považovány za dopravní delikty, za něž lze uložit zákaz řízení. Kromě toho by za dopravní delikty, za něž lze uložit zákaz řízení, spadající do oblasti působnosti této směrnice, měly být vzhledem ke své závažnosti považovány rovněž dopravní delikty, které mají za následek smrt nebo těžkou újmu na zdraví oběti. K uložení zákazu řízení by měla být nezbytná přesná identifikace řidiče, který se dopravního deliktu, za nějž lze uložit zákaz řízení, dopustil, a nemělo by se o něm rozhodovat na základě objektivní odpovědnosti, jako například na základě skutečnosti, že je někdo držitelem vozidla.

(12)

Zákaz řízení by měl být oznámen členskému státu vydání v souladu s touto směrnicí pouze tehdy, pokud byl uložen za spáchání dopravního deliktu, za nějž lze uložit zákaz řízení, vymezeného touto směrnicí.

(13)

Zákaz řízení uložený členským státem osobě, která je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, by měl nabýt účinku na celém území Unie za podobných podmínek, za jakých nabývají účinku zákazy řízení uložené osobám, které jsou držiteli řidičských průkazů vydaných členským státem, který zákaz řízení uložil. S ohledem na zásadu procesní autonomie by členské státy měly mít rovněž možnost rozhodnout, jak v souladu se svým vnitrostátním právem tohoto výsledku nejlépe dosáhnout.

(14)

Členský stát deliktu by měl bez zbytečného odkladu oznámit členskému státu vydání každý zákaz řízení spadající do oblasti působnosti této směrnice, který byl uložen na dobu nejméně tří měsíců a u něhož je v okamžiku oznámení zbývající doba pozastavení nebo omezení, která má být na základě tohoto zákazu řízení vykonána, delší než jeden měsíc, aby byly zahájeny postupy nezbytné k zajištění provedení zákazu řízení v členském státě vydání. Toto oznámení by mělo být předáno v elektronické podobě prostřednictvím standardního osvědčení pro oznámení zákazu řízení (dále jen „standardní osvědčení o zákazu řízení“) s cílem zajistit bezproblémovou, spolehlivou a účinnou výměnu informací mezi členskými státy.

(15)

Standardní osvědčení o zákazu řízení by mělo obsahovat minimální soubor údajů umožňujících řádné provedení této směrnice a mělo by zahrnovat zejména údaje o orgánu členského státu deliktu, který zákaz řízení uložil, o spáchaném dopravním deliktu, za nějž lze uložit zákaz řízení, o zákazu řízení, který je důsledkem daného deliktu a o osobě, na niž se zákaz řízení vztahuje. Za tímto účelem by Komise měla na základě aktu v přenesené pravomoci podle této směrnice aktualizovat kódy uvedené v příloze I části E směrnice (EU) 2025/2205, tak aby tyto kódy byly v dostatečném předstihu před konečným datem provedení této směrnice k dispozici. Využití standardního osvědčení o zákazu řízení zaručí účinnou výměnu informací, aniž by členské státy zavazovalo ke sdílení nepřiměřeného nebo nadměrného množství informací.

(16)

Standardní osvědčení o zákazu řízení by rovněž mělo být přeloženo do jakéhokoli úředního jazyka orgánů Unie, který je úředním jazykem členského státu vydání nebo do jakéhokoli jiného jazyka orgánů Unie, který členský stát vydání akceptuje, s cílem zajistit rychlé zpracování adresátem.

(17)

Uložení zákazu řízení v reakci na protiprávní jednání přispívá k zajištění vysoké úrovně bezpečnosti silničního provozu v Unii. Na základě zásady vzájemného uznávání řidičských průkazů vydaných v členských státech by mělo být možné, aby opatření týkající se odnětí, pozastavení nebo omezení řidičského průkazu vydaného členským státem vydání byla automaticky vymáhána všemi ostatními členskými státy, vzhledem k tomu, že osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, nemůže předložit platný doklad k ověření jejího práva řídit. Proto by po oznámení uloženého zákazu řízení, pokud se na něj nevztahuje důvod pro výjimku, nebo takový důvod není namítán, měl členský stát vydání přijmout vhodná opatření k provedení zákazu řízení.

(18)

Opatření přijatá členským státem vydání by se měla lišit v závislosti na konkrétní povaze zákazu řízení. Vzhledem k tomu, že odnětí, pozastavení nebo omezení mají nutně různé důsledky, vyžaduje jejich provedení odlišné postupy v souladu s pravomocemi příslušných členských států. Pokud jde o odnětí, osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, by měla mít možnost opětovně získat svůj řidičský průkaz nebo požádat o nový řidičský průkaz v souladu se směrnicí (EU) 2025/2205. Pokud možnost odnětí není v členském státě vydání stanovena, měl by členský stát vydání řidičský průkaz pozastavit, posoudit způsobilost nebo schopnost držitele daného řidičského průkazu k řízení a přijmout veškerá opatření, která budou po tomto posouzení považována za vhodná. Pokud jde o pozastavení nebo omezení, mělo by být zajištěno, aby bylo prováděno pouze po dobu trvání těchto opatření, a to i v případě, že zákaz řízení stanoví doplňkové podmínky, protože hlavním cílem tohoto pozastavení nebo omezení je osobě, na niž se zákaz řízení vztahuje, dočasně nebo částečně zabránit v řízení, a nikoli určit, jak by měla tato osoba v členském státě vydání opětovně získat řidičský průkaz. Tím by však nemělo být dotčeno právo posoudit, zda osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, představuje riziko pro bezpečnost silničního provozu, a přijmout odpovídající opatření zohledňující toto posouzení.

(19)

Členský stát vydání by měl v rámci stávajících právních mezí vnitrostátního práva zajistit, aby opatření přijatá v souvislosti se zákazy řízení v co největší míře odpovídala opatřením uloženým členským státem deliktu.

(20)

Pokud členský stát deliktu uloží zákaz řízení osobě, která má v uvedeném členském státě své obvyklé bydliště, ale je držitelem řidičského průkazu vydaného jiným členským státem, je členský stát deliktu oprávněn tento řidičský průkaz za účelem uplatnění daného zákazu řízení vyměnit. Pokud členský stát deliktu odejme řidičský průkaz osobě, která má obvyklé bydliště v jiném členském státě, než je členský stát vydání, měl by být za vydání nového řidičského průkazu odpovědný členský stát obvyklého bydliště, přičemž je třeba přihlédnout k informacím zpřístupněným členským státem vydání v síti řidičských průkazů EU, jak je uvedeno v čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES (13).

(21)

Členský stát deliktu by měl mít nadále možnost v souladu se svým vnitrostátním právem a s účinky omezenými na své území uplatňovat zákaz řízení a veškeré doplňkové podmínky, dokud je osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, nesplní. Kromě toho by měl mít členský stát deliktu možnost stanovit podmínky vázané na uplynutí pevně stanovené doby, jako je doba, během níž osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, nemůže opětovně získat stávající řidičský průkaz nebo požádat o nový (dále jen „doba zákazu“), a tyto požadavky by neměly být považovány za doplňkové podmínky ve smyslu této směrnice. Během této doby zákazu by mělo být možné, aby členský stát deliktu rozhodl, že nebude uznávat platnost řidičského průkazu, který byl opětovně získán nebo nově získán v členském státě vydání. Po uplynutí této doby zákazu by však měla být platnost řidičského průkazu vydaného členským státem vydání členským státem deliktu uznávána, a to bez ohledu na to, zda byl vydán během této doby zákazu.

(22)

Touto směrnicí by neměla být dotčena ustanovení směrnice (EU) 2025/2205, která stanoví, že řidičský průkaz by měl být považován za zrušený, odňatý, pozastavený nebo omezený, dokud osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, nesplní veškeré podmínky uložené členským státem vydání, které je povinna splnit, aby mohla opětovně získat řidičský průkaz nebo aby mohla požádat o průkaz nový. Pokud je řidičský průkaz chybně vydán žadateli, který dosud některou z těchto podmínek nesplnil, měly by mít členské státy možnost odmítnout uznávání takového řidičského průkazu, a to i po uplynutí doby zákazu.

(23)

Pokud členský stát vydání přijal opatření k provedení zákazu řízení a následně opětovně posoudil, zda je vhodné, aby osoba, na niž se zákaz řízení vztahuje, opětovně získala řidičský průkaz, mělo by být toto posouzení uznáno v celé Unii, a tedy i v členském státě deliktu, a to za předpokladu, že pevně stanovená doba uložená členským státem deliktu v rámci zákazu řízení již uplynula.

(24)

Uplatnění opatření členským státem vydání by mělo sloužit k zajištění toho, aby byl zákaz řízení proveden, a nemělo by vyžadovat provedení nového posouzení skutečností, které vedly k zákazu řízení.

(25)

Aby bylo zaručeno, že provedení zákazu řízení není v rozporu se zásadou proporcionality, základními právy nebo výjimkami stanovenými právem členského státu vydání, je vhodné stanovit určité důvody, za nichž členský stát vydání není povinen přijmout opatření. Pokud jde o důvody pro výjimku, které nejsou povinné, měly by mít členské státy možnost rozhodnout, zda tyto důvody budou příslušným orgánem posuzovány systematicky, nebo budou posuzovány pouze v případě, že existuje závažný důvod se domnívat, že se tyto důvody na daný případ uplatňují. Vždy by však osoba, na niž zákaz řízení vztahuje, měla mít možnost podat opravný prostředek týkající se posouzení a uplatňování důvodů pro výjimku členským státem vydání, a to v souladu s právem tohoto členského státu.

(26)

Digitalizace pravidel silničního provozu navíc podporuje služby informací o dopravním provozu v reálném čase, usnadňuje zákonné jednání a umožňuje řidičům dodržovat vnitrostátní dopravní předpisy, a to i při řízení v zahraničí. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU (14) vyžaduje, aby členské státy do 31. prosince 2028 zajistily, že statická a dynamická data, pokud jde o rychlostní limity platné pro globální transevropskou silniční síť, jiné dálnice a úseky hlavních silnic, jakož i pro města tvořící střed městských uzlů, budou za určitých podmínek dostupné a přístupné prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Směrnice 2010/40/EU rovněž vybízí členské státy, aby zpřístupnily data o rychlostních limitech i pro jiné části své silniční sítě. Obsahuje ustanovení o přezkumu, na jehož základě má Komise přezkoumat pokrok dosažený mimo jiné, pokud jde o dostupnost a přístupnost dat, a v případě vhodnosti navrhnout, aby bylo do 31. prosince 2028 upraveno zeměpisné pokrytí v případě některých druhů dat, které jsou považovány za klíčové.

(27)

V zájmu bezpečnosti silničního provozu a zajištění právní jistoty pro osobu, na niž se vztahuje zákaz řízení, a pro členský stát deliktu by měl členský stát vydání bez zbytečného prodlení provést zákaz řízení nebo uplatnit důvod pro výjimku, a to vždy ve lhůtách, stanovených vnitrostátním právem ve vztahu k ukládání zákazu řízení, jsou-li takové lhůty stanoveny. Členský stát vydání by měl informovat členský stát deliktu o jakémkoli prodlení.

(28)

Řádné provádění této směrnice předpokládá úzkou, rychlou a účinnou komunikaci mezi zúčastněnými příslušnými vnitrostátními orgány. Veškerá komunikace mezi členským státem deliktu a členským státem vydání za účelem provedení zákazu řízení by měla probíhat prostřednictvím sítě řidičských průkazů EU podle čl. 15 odst. 1 směrnice 2006/126/ES a Komise by měla zajistit, aby tato síť byla vybavena zdroji nezbytnými k plnění tohoto úkolu. Kromě toho by si v konkrétních přesně vymezených případech měly členský stát vydání i členský stát deliktu neprodleně vzájemně vyměnit důležité informace týkající se uplatňování této směrnice. Příslušné vnitrostátní orgány členských států by se měly vzájemně konzultovat, kdykoliv je to pro účely provádění této směrnice nezbytné, a to i pokud jde o přijímání opatření k provedení zákazů řízení, rozhodnutí přijatá na základě důvodů pro výjimku, splnění zákazů řízení a veškeré okolnosti, které mají na původně uložený zákaz řízení vliv, jako je přezkum zákazu řízení původně uloženého členským státem deliktu ze strany vnitrostátních orgánů nebo splnění doplňkových podmínek osobou, na niž se zákaz řízení vztahuje, v členském státě deliktu.

(29)

Členský stát vydání by měl osobu, na niž se zákaz řízení uložený členským státem deliktu vztahuje, informovat, pokud možno nejpozději do 20 pracovních dnů od obdržení oznámení o uloženém zákazu řízení, postupem podle jeho vnitrostátního práva.

(30)

Po provedení zákazu řízení by členský stát vydání měl osobu, na niž se zákaz řízení vztahuje, ve lhůtách stanovených pro oznámení podobných rozhodnutí podle jeho vnitrostátního práva informovat o přijetí opatření přijatých k provedení tohoto zákazu řízení, a to zejména s cílem umožnit výkon základních práv.

(31)

Členské státy by měly zajistit, aby ohledně opatření přijatých podle této směrnice byly k dispozici odpovídající opravné prostředky a aby informace o těchto prostředcích byly poskytovány včas s cílem zajistit, aby bylo možné je účinným způsobem uplatnit. Nemělo by však být možné, aby byl zákaz řízení uložený členským státem deliktu napaden prostřednictvím žaloby podané v členském státě vydání.

(32)

Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů je základním právem. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 16 odst. 1 Smlouvy o fungování EU mají jednotlivci právo na ochranu osobních údajů, které se jich týkají. Na zpracování osobních údajů v souvislosti s touto směrnicí by se měly vztahovat příslušné legislativní akty Unie, konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (15) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (16), a to v souladu s jejich příslušnou působností.

(33)

Tato směrnice stanoví právní základ pro výměnu osobních údajů za účelem provedení zákazu řízení uloženého jiným členským státem, než je členský stát vydání. Tento právní základ je v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680. Osobní údaje, které mají být vyměněny s členským státem vydání, by se měly omezit na ty, které jsou nezbytné pro splnění povinností stanovených v této směrnici.

(34)

Aby byla zajištěna bezproblémová, spolehlivá a účinná výměna informací, měl by každý členský stát pro účely této směrnice určit jedno nebo více národních kontaktních míst. Dále by členské státy měly zajistit, aby jejich příslušná národní kontaktní místa spolupracovala s orgány příslušnými k vymáhání zákazu řízení, na který se vztahuje tato směrnice, zejména aby se zajistilo včasné sdílení všech potřebných informací.

(35)

Členské státy by měly mít možnost určit jedno nebo více národních kontaktních míst a příslušných orgánů pro plnění úkolů nezbytných k provádění této směrnice a měly by mít možnost stanovit pravidla pro spolupráci mezi těmito vnitrostátními subjekty s cílem usnadnit účinné provádění této směrnice.

(36)

V zájmu účinného vymáhání zákazů řízení by členské státy měly zajistit, aby příslušné orgány kontrolovaly právo řídit, a to zejména v případě, že existují pochybnosti o tom, zda se na dotčeného řidiče nevztahuje zákaz řízení, a to zvláště v případech, kdy nebyl odebrán fyzický řidičský průkaz.

(37)

Členské státy by měly pravidelně shromažďovat statistické údaje o uplatňování této směrnice a zasílat je Komisi, a to poprvé za čtyři roky po vstupu této směrnice v platnost a poté každých pět let.

(38)

Tato směrnice se nezabývá vnitrostátními sankčními bodovými systémy, v jejichž rámci držitel řidičského průkazu v souvislosti se spácháním určitých deliktů ztrácí nebo získává body. Členské státy přijímají různé přístupy, jako je okamžité uložení přísnějších opatření nebo zaměření se na cílené kampaně v oblasti vymáhání práva a prevence. Při provádění přezkumu této směrnice by Komise měla posoudit, jak zlepšit bezpečnost silničního provozu a usnadnit členským státům řešení četných výzev, aniž by upřednostňovala jakýkoli konkrétní přístup.

(39)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, kterými stanoví formát a obsah standardního osvědčení o zákazu řízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (17).

(40)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zvýšení úrovně bezpečnosti silničního provozu v celé Unii stanovením oznamování a provádění zákazu řízení uloženého za spáchání dopravního deliktu, za nějž lze uložit zákaz řízení, který spadá do oblasti působnosti této směrnice, v jiném členském státě, než je členský stát vydání nebo členský stát obvyklého bydliště, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(41)

Směrnice (EU) 2025/2205 by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna.

(42)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 41 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (18) a dne 14. června 2023 vydal své stanovisko,

1)

V čl. 1 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

2)

V článku 2 se doplňují nové body, které znějí:

(*1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací a vzájemné pomoci ohledně dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (Úř. věst. L 68, 13.3.2015, s. 9, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2015/413/oj).“ "

3)

Vkládají se nové články, které znějí:

4)

V článku 22 se vkládá nový odstavec, který zní:

5)

V článku 23 se vkládá nový odstavec, který zní:

6)

V čl. 24 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní: