Rozhodnutí Komise (EU) 2025/2630 ze dne 16. prosince 2025 o použití čl. 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie na státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby udělené určitým podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a o zrušení rozhodnutí 2012/21/EU

(1)

Článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva) vyžaduje, aby Unie, aniž jsou dotčeny články 93, 106 a 107 Smlouvy, pečovala v rámci svých pravomocí o to, aby zásady a podmínky pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu umožňovaly naplnění jejich úkolů.

(2)

Zajištění fungování určitých služeb obecného hospodářského zájmu na základě zásad a za podmínek, které umožňují naplnění jejich úkolů, může vyžadovat finanční podporu státu na pokrytí některých nebo veškerých nákladů vyplývajících ze závazků veřejné služby. V souladu s článkem 345 Smlouvy není důležité, zda jsou tyto služby obecného hospodářského zájmu poskytovány veřejnými nebo soukromými podniky.

(3)

V čl. 106 odst. 2 Smlouvy je stanoveno, že podniky, které jsou pověřeny poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu, nebo podniky, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvě, zejména pravidlům hospodářské soutěže, dokud tato pravidla právně nebo fakticky nebrání plnění svěřených úkolů. Tímto ustanovením by však neměl být dotčen rozvoj obchodu v míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie.

(4)

Ve svém rozsudku ve věci Altmark (1) Soudní dvůr uvedl, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby není státní podporou ve smyslu článku 107 Smlouvy, pokud jsou splněna čtyři kumulativní kritéria. Za prvé, podnik-příjemce musí být skutečně pověřen plněním povinností veřejné služby a tyto povinnosti musí být jasně definovány. Za druhé, parametry, na jejichž základě je vyrovnání vypočteno, musí být předem stanoveny objektivním a transparentním způsobem. Za třetí, vyrovnání nesmí přesahovat meze toho, co je nezbytné k pokrytí všech nebo části nákladů vynaložených k plnění závazků veřejné služby se zohledněním příslušných příjmů a přiměřeného zisku. A za čtvrté, není-li v konkrétním případě podnik, který má plnit závazky veřejné služby, vybrán v rámci zadávacího řízení, které umožní zvolit uchazeče, jenž je schopen společnosti poskytovat tyto služby s nejnižšími náklady, musí být výše potřebného vyrovnání určena na základě analýzy nákladů, které by vznikly průměrnému, dobře řízenému podniku, který je přiměřeně vybaven příslušnými prostředky.

(5)

Pokud nejsou splněna tato čtyři kritéria, ale přitom jsou splněny obecné podmínky použitelnosti čl. 107 odst. 1 Smlouvy, představuje vyrovnávací platba za závazek veřejné služby státní podporu a vztahují se na ni články 93, 106, 107 a 108 Smlouvy.

(6)

Mimo toto rozhodnutí mají pro používání pravidel státní podpory na vyrovnávací platbu za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu význam další tři předpisy:

(7)

Rozhodnutí Komise 2012/21/EU (5) konkretizuje obsah a rozsah výjimky podle čl. 106 odst. 2 Smlouvy a stanoví pravidla, která umožní účinně přezkoumat, zda byly splněny podmínky stanovené v uvedeném ustanovení. S ohledem na zkušenosti získané při uplatňování rozhodnutí 2012/21/EU, změny hospodářských podmínek, zejména v souvislosti s krizí v oblasti bydlení, jakož i vývoj na trhu, je nezbytné přezkoumat pravidla stanovená v uvedeném rozhodnutí.

(8)

Rozhodnutí 2012/21/EU by proto mělo být zrušeno a nahrazeno tímto rozhodnutím, které stanoví podmínky, za nichž státní podpora v podobě vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu nepodléhá povinnosti oznamování předem stanovené v čl. 108 odst. 3 Smlouvy, jestliže ji lze považovat za slučitelnou s čl. 106 odst. 2 Smlouvy.

(9)

Státní podpora ve formě vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu může být považována za slučitelnou, pouze pokud je poskytnuta za účelem zajištění jejich poskytování ve smyslu čl. 106 odst. 2 Smlouvy. Z judikatury (6) je zřejmé, že pokud daná problematika není upravena odvětvovými pravidly Unie, mají členské státy velký prostor k vlastnímu uvážení při vymezování služeb, které by mohly být považovány za služby obecného hospodářského zájmu. Úkolem Komise je tedy zajistit, aby ve vymezení služeb obecného hospodářského zájmu nebyla žádná zjevná chyba.

(10)

Jsou-li splněny určité podmínky, omezené částky vyrovnávací platby poskytnuté podnikům pověřeným poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu neovlivňují rozvoj obchodu ani hospodářskou soutěž v takové míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie. Pro určení příjemce podpory v tomto rozhodnutí by se měl použít pojem „jeden podnik“, jak je definován v čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (EU) 2023/2832 (7). Oznámení jednotlivé státní podpory by proto za předpokladu, že jsou splněny určité podmínky, nemělo být vyžadováno pro vyrovnávací platbu, která je nižší než stanovená roční výše vyrovnávací platby. Je taktéž vhodné tento obecný limit pro vyrovnávací platbu zvýšit, aby odrážel inflaci od přijetí rozhodnutí 2012/21/EU.

(11)

Podnik může být pověřen poskytováním vícero služeb obecného hospodářského zájmu a může obdržet vyrovnávací platbu do výše obecného limitu pro vyrovnávací platby za každou službu obecného hospodářského zájmu, jejímž poskytováním byl pověřen. Totéž platí, pokud je podnik společně nebo jednotlivě pověřen poskytováním služby obecného hospodářského zájmu více členskými státy. Tento pověřený podnik by proto měl mít možnost obdržet od každého pověřujícího členského státu, v němž je služba poskytována, vyrovnávací platbu do výše obecného limitu.

(12)

Nemocnice a podniky poskytující sociální služby, včetně případů, kdy jsou organizovány jako neziskové subjekty (8), které jsou pověřeny úkoly obecného hospodářského zájmu, mají specifickou povahu, kterou je třeba zohlednit. Zejména je třeba vzít v úvahu skutečnost, že za současných hospodářských podmínek mohou sociální služby vyžadovat podporu, která přesahuje obecný limit pro vyrovnávací platby stanovený v tomto rozhodnutí za účelem kompenzace nákladů na veřejnou službu, přestože vyšší částka vyrovnávací platby za sociální služby nemusí nutně představovat větší riziko narušení hospodářské soutěže. Proto by se výjimka z oznamovací povinnosti stanovená v tomto rozhodnutí měla vztahovat i na podniky odpovědné za sociální služby, a to i v případě, že výše vyrovnávací platby, kterou obdrží, přesahuje obecný limit pro vyrovnávací platby. Výjimka z oznamovací povinnosti by měla rovněž platit pro nemocnice poskytující zdravotní péči, v příslušných případech včetně pohotovostních služeb a doplňkových služeb, které přímo souvisejí s jejich hlavními činnostmi, zejména v oblasti lékařského výzkumu. Aby mohly být sociální služby vyňaty z oznamovací povinnosti, měly by být jasně vymezené a řešit sociální potřeby v oblasti zdravotní a dlouhodobé péče, péče o děti, přístupu na trh práce a opětovného začlenění do trhu práce a péče o zranitelné skupiny a jejich sociálního začleňování. Zahrnuje to služby podporující nezávislý život a komunitní začlenění osob se zdravotním postižením, například osobní asistenci, střediska pro nezávislý život, asistenční technologické služby, rehabilitační a habilitační služby.

(13)

Ze stejných důvodů může být z oznamovací povinnosti vyňata vyrovnávací platba za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního bydlení pro znevýhodněné domácnosti nebo sociálně méně zvýhodněné skupiny (včetně osob bez domova), které nejsou z důvodů omezené solventnosti schopny získat bydlení za tržních podmínek, i v případě, že překračuje obecný limit pro vyrovnávací platbu. Mělo by být možné, aby vyrovnávací platba za služby sociálního bydlení pokrývala mimo jiné investiční náklady na výstavbu nových budov, včetně pořízení pozemků, pořízení stávajících bytů nebo budov za účelem transformace nebo renovace, transformaci nebo renovaci stávajících bytů či budov (nebo jednotlivých prvků budovy (9)), náklady na zajištění souladu s požadavky přístupnosti pro starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením, dodržování environmentálních standardů, náklady na přizpůsobení se změně klimatu, včetně vodohospodářské odolnosti, jakož i provozní náklady, je-li to nezbytné pro provoz služby.

(14)

Od přijetí rozhodnutí 2012/21/EU se cenová dostupnost bydlení stala v mnoha členských státech významným problémem, který se týká nejen znevýhodněných domácností nebo sociálně znevýhodněných skupin, ale také střední třídy, přičemž stále více lidí se potýká s obtížemi při zajišťování kvalitního bydlení za dostupnou cenu. Problémy s bydlením mohou být obzvláště citelné v některých lokalitách, jako jsou turistická a velká města s vysokou poptávkou, rychle rostoucí městské a hospodářské aglomerace, odlehlé nejvzdálenější a izolované regiony. Je proto nezbytné přijmout opatření ke zvýšení dostupnosti bydlení prostřednictvím nájemního nebo vlastnického bydlení za dostupné ceny, aby se zmírnil tlak na místních trzích s bydlením. V zájmu usnadnění veřejných iniciativ na podporu cenově dostupného bydlení je vhodné stanovit zvláštní podmínky pro služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení, které mají být vyňaty z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(15)

Zatímco znevýhodněné domácnosti nebo sociálně méně zvýhodněné skupiny, včetně osob bez domova, mohou využívat služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního bydlení, tyto služby obecného hospodářského zájmu mohou rovněž zahrnovat omezený podíl neznevýhodněných domácností, aby se zabránilo územní koncentraci chudoby.

(16)

Pokud musí členské státy poskytovat bydlení především nezvýhodněným domácnostem, mohou zřídit služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení, z nichž mají prospěch především domácnosti, které nemají přístup k bydlení za dostupné ceny vzhledem k podmínkám na příslušných trzích, ale nejsou znevýhodněny. Služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení však mohou stále zahrnovat podíl znevýhodněných domácností. Příjemci služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení by měli být určeni s přihlédnutím primárně k příjmům domácností a složení domácnosti ve srovnání s cenami na trhu s bydlením, případně v kombinaci s dalšími faktory. Například potřeba cenově dostupného bydlení by mohla být snížena v případech, kdy členové domácností vlastní nebo spoluvlastní obytnou nemovitost. Členské státy by rovněž měly mít možnost upřednostnit cenově dostupné bydlení pro osoby, u nichž je pravděpodobné, že budou mít potíže s přístupem na trhy s bydlením, včetně osob plnících zásadní společenskou úlohu, osob se zdravotním postižením, starších osob nebo studentů či rodičů samoživitelů.

(17)

Kromě toho by členské státy měly mít možnost podporovat inkluzivní čtvrti prostřednictvím modelů bydlení, jako je například Nový evropský Bauhaus (10), které upřednostňují přístup k dotovanému bydlení na základě cílů sociální skladby, a modelů, které kombinují dotované bydlení (sociální nebo cenově dostupné bydlení) a tržní bydlení, jakož i zpřístupněním prostředí bydlení a čtvrtí pro začlenění osob se zdravotním postižením.

(18)

V zájmu účinného řešení krize v oblasti bydlení mohou služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení často vyžadovat podporu přesahující obecný limit pro vyrovnávací platby stanovený v tomto rozhodnutí k pokrytí nákladů na veřejnou službu. Evropská komise (11) odhaduje, že k překlenutí rozdílu mezi nabídkou a poptávkou v příštím desetiletí bude Evropa muset k 1,6 milionu v současnosti postavených bytů přidat přibližně 650 000 bytů ročně. Dodání těchto dodatečných bytových jednotek by stálo přibližně 153 miliard EUR ročně. Významné investice do cenově dostupného bydlení nemusí nutně znamenat významná rizika narušení hospodářské soutěže. Vyrovnávací platba za poskytování služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení pro domácnosti, které nemají přístup k cenově dostupnému bydlení, by proto měla být vyňata z oznamovací povinnosti, i když překračuje obecný limit pro vyrovnávací platby a pokud jsou zavedeny dostatečné záruky uvedené v tomto rozhodnutí a jeho příloze k omezení narušení hospodářské soutěže.

(19)

Vyrovnávací platba za poskytování služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení by neměla vést k nepatřičným zásahům do běžných tržních podmínek, které by mohly vytlačit soukromé investice a významně narušit hospodářskou soutěž. Zároveň je důležité, aby nejzranitelnější domácnosti i nadále využívaly služby obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního bydlení. Při navrhování služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního a cenově dostupného bydlení by proto členské státy měly dodržovat zvláštní soubor požadavků.

(20)

Členské státy by měly být schopny měřit cenovou dostupnost bydlení pomocí různých ukazatelů, jako je poměr nájmu k příjmům (12), poměr příjmu ke splátce hypotéky (13), poměr ceny k příjmům (14), míra příliš vysokých nákladů na bydlení nebo roční příjmy nutné ke koupi bydlení (15). Referenční hodnoty těchto ukazatelů, které určují situace, kdy není možné získat přístup k cenově dostupnému bydlení na vnitrostátní, regionální nebo místní úrovni, by měly stanovit členské státy. Při určování cenové dostupnosti by se měly zohlednit náklady na energie. Členské státy by měly být schopny prokázat, že identifikace potřeb cenově dostupného bydlení je na těchto ukazatelích založena.

(21)

Vyrovnávací platba za služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení by se měla v zásadě zaměřit na investiční náklady na výstavbu nových budov, včetně pořízení pozemků, pořízení stávajících bytů nebo budov za účelem transformace nebo renovace, transformaci nebo renovaci stávajících bytů či budov (nebo jednotlivých prvků budovy), zajištění souladu s požadavky přístupnosti pro starší osoby nebo osoby se zdravotním postižením, dodržování environmentálních standardů, přizpůsobení se změně klimatu, včetně vodohospodářské odolnosti. Je-li to nezbytné pro provozování služby, může tato vyrovnávací platba pokrývat i provozní náklady.

(22)

Aby se zabránilo zneužívání cenově dostupného bydlení, například pro rekreační objekty nebo krátkodobé pronájmy, měly by členské státy zajistit, aby bydlení bylo a zůstalo využíváno ke správnému účelu.

(23)

Ceny za služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení musí být v rozmezí, které zajistí cenovou dostupnost bydlení, aniž by tento cíl překračovaly, aby se zabránilo nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže. Členské státy mohou při stanovování cen cenově dostupného bydlení zohlednit rovněž náklady na energii a další výdaje související s bydlením, aby odrážely celkovou finanční zátěž domácností.

(24)

Aby se zajistilo, že služby obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního a cenově dostupného bydlení budou přizpůsobeny potřebám domácností, měly by členské státy u těchto služeb uplatňovat minimální kritéria kvality, enviromentální kritéria a kritéria přístupnosti. Tato kritéria zahrnují například přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a starší osoby, odolnost vůči změně klimatu, minimální plochu obydlí, vytápění a chlazení, větrání, energetickou náročnost, hygienická zařízení a dodávky vody, stabilitu stavby budovy a požární bezpečnost a připravenost budovy na širokopásmové připojení. Při určování umístění projektů sociálního a cenově dostupného bydlení mohou členské státy rovněž zvážit dostupnost cenově dostupné dopravy k základním službám, jako je zdravotní péče, vzdělávání a finanční služby, a to i pro osoby se zdravotním postižením.

(25)

Aby byla zachována hospodářská soutěž v segmentu trhu s cenově dostupným bydlením, měly by být služby obecného hospodářského zájmu v oblasti cenově dostupného bydlení otevřeny za stejných podmínek všem účastníkům trhu, kteří jsou schopni tyto služby poskytovat.

(26)

Budovy sociálního nebo cenově dostupného bydlení dotované v rámci služeb obecného hospodářského zájmu musí zůstat určené pro účely poskytování sociálního nebo cenově dostupného bydlení po dostatečně dlouhou dobu, a to nejméně 20 let, aby se zabránilo spekulacím. Zároveň mohou být za zvláštních řádně odůvodněných okolností, jako je poskytování dočasného ubytování v případě extrémních povětrnostních a klimatických jevů nebo jiných přírodních katastrof, režimy provozní podpory nebo investiční režimy s nízkou veřejnou podporou, odůvodněné režimy s kratší dobou trvání. Kromě toho je odůvodněné osvobodit od této povinnosti dodržovat minimální dobu 20 let poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního a cenově dostupného bydlení, jejichž činnost je v zásadě omezena na poskytování této služby obecného hospodářského zájmu, případně s ročními obchodními příjmy nepřesahujícími 5 % celkových ročních příjmů během doby pověření, jež lze považovat za doplňkové ke službě obecného hospodářského zájmu, a kteří jsou ze zákona povinni znovu investovat veškeré své zisky do poskytování této služby. Účelem této výjimky je umožnit těmto poskytovatelům služeb obecného hospodářského zájmu v oblasti bydlení prodávat sociální nebo cenově dostupné bytové jednotky, aby mohli v případě potřeby znovu investovat do vhodnějšího sociálního nebo cenově dostupného bydlení. Při uplatňování tohoto osvobození by členské státy měly zajistit, aby obchodní příjmy zůstaly vedlejší, například prostřednictvím namátkových kontrol, zejména v případě podezření na zneužití.

(27)

Kriticky důležitý léčivý přípravek je léčivý přípravek, u nějž nedostatky v dodávkách vedou k vážné újmě nebo riziku vážné újmy pro pacienty. V dodavatelském řetězci některých kriticky důležitých léčivých přípravků mohou existovat rizika a nedostatky, které mohou ohrozit nepřetržité dodávky těchto přípravků pacientům v Unii, zejména v krizových situacích, jako je pandemie. Tato rizika a nedostatky potenciálně vyžadují cílenou veřejnou intervenci (včetně financování) zejména do výrobních kapacit kriticky důležitých léčivých přípravků, jejich účinných látek a dalších klíčových vstupů. Pokud je na úrovni Unie nebo na úrovni jednoho či více členských států na základě posouzení zranitelnosti zjištěno selhání trhu týkající se bezpečnosti dodávek konkrétního kriticky důležitého léčivého přípravku, mohou se všechny nebo některé dotčené členské státy rozhodnout svěřit konkrétní povinnosti veřejné služby provozovatelům s cílem zvýšit bezpečnost dodávek těchto kriticky důležitých léčivých přípravků a poskytnout vyrovnávací platbu až do výše obecného limitu stanoveného v tomto rozhodnutí. Vyrovnávací platba za služby obecného hospodářského zájmu v oblasti kritických léčivých přípravků nepřesahující obecný limit pro vyrovnávací platby by proto měla být vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy.

(28)

Článek 93 Smlouvy představuje ve vztahu k čl. 106 odst. 2 Smlouvy lex specialis. Článek 93 stanoví pravidla použitelná na vyrovnávací platbu za závazek veřejné služby v odvětví pozemní dopravy. Pokud jde o přepravu cestujících, článek 93 je proveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (16), které stanoví pravidla pro vyrovnávací platby za závazky veřejné služby ve veřejné přepravě cestujících. Použití nařízení (ES) č. 1370/2007 na odvětví dopravy cestujících po vnitrozemských vodních cestách je v kompetenci členských států. Nařízení (ES) č. 1370/2007 osvobozuje od oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy veškeré vyrovnávací platby v odvětví pozemní dopravy, které splňují v něm stanovené podmínky. Pokud jde o nákladní dopravu, výklad tohoto článku přináší sdělení Komise, Pokyny ke státní podpoře pro pozemní a multimodální dopravu, které stanoví podmínky, za nichž lze státní podporu představující náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby v odvětví železniční nákladní dopravy považovat za slučitelnou s vnitřním trhem podle článku 93. Podle rozsudku ve věci Altmark nelze vyrovnávací platbu v odvětví pozemní dopravy, která nesplňuje ustanovení článku 93 Smlouvy, prohlásit za slučitelnou se Smlouvou na základě čl. 106 odst. 2 Smlouvy ani na základě žádného jiného ustanovení Smlouvy. Toto rozhodnutí by se proto nemělo použít na odvětví pozemní dopravy.

(29)

Na námořní a leteckou dopravu se na rozdíl od pozemní dopravy vztahuje čl. 106 odst. 2 Smlouvy. Některá pravidla pro vyrovnávací platby za závazek veřejné služby v odvětví letecké a námořní dopravy jsou obsažena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 (17) a v nařízení Rady (EHS) č. 3577/92 (18). Tato nařízení však na rozdíl od nařízení (ES) č. 1370/2007 neupravují otázku slučitelnosti možných prvků státní podpory ani neobsahují výjimku z oznamovací povinnosti podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy. Toto rozhodnutí by proto mělo být použitelné na vyrovnávací platby za závazky veřejné služby v odvětví letecké a námořní dopravy za předpokladu, že kromě splnění podmínek stanovených v tomto rozhodnutí tyto vyrovnávací platby splňují i odvětvová pravidla stanovená v nařízení (ES) č. 1008/2008, případně v nařízení (EHS) č. 3577/92.

(30)

V konkrétních případech vyrovnávacích plateb za závazky veřejné služby provozování leteckých nebo námořních spojů na ostrovy i provozování letišť a přístavů, které představují služby obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 odst. 2 Smlouvy, je vhodné stanovit limity založené na průměrném ročním počtu cestujících. Kromě toho, pokud námořní spojení s ostrovy zahrnují nákladní dopravu, je vhodné poskytnout limity založené na průměrném ročním objemu nákladu, které se stanoví na základě typického poměru mezi kapacitou cestujících a kapacitou vozidel. Tyto limity odrážejí hospodářskou realitu těchto činností a jejich povahu služby obecného hospodářského zájmu. Na základě zkušeností získaných v rámci pokynů pro leteckou dopravu z roku 2014 (19) navíc často nejsou zisková ani letiště s ročním objemem přepravy více než 200 000 cestujících. Aby se zohlednila tato ekonomická realita, je vhodné zvýšit limit pro cestující stanovený v rozhodnutí 2012/21/EU z 200 000 cestujících na 500 000 cestujících. S ohledem na roli přístavů, zejména přístavů v ostrovních a nejvzdálenějších regionech, by stávající limit měl být zvýšen z 300 000 na 400 000 cestujících. Přístavy v nejvzdálenějších regionech by z důvodu jejich zásadní role pro propojení vzhledem k jejich zeměpisné vzdálenosti od pevniny členských států měly těžit z vynětí z oznamovací povinnosti bez ohledu na objem roční osobní nebo nákladní dopravy.

(31)

Míra, v níž konkrétní vyrovnávací platba narušuje obchod a hospodářskou soutěž, nezávisí jen na průměrné roční výši této platby a na dotčeném odvětví, ale rovněž na celkové době trvání pověření službou. Pokud není delší doba odůvodněna potřebou velké investice, například v oblasti sociálního nebo cenově dostupného bydlení, kde se investice obvykle umořují po dobu více než 20 let, mělo by být použití tohoto rozhodnutí omezeno na období pověření nepřekračující deset let.

(32)

Aby se mohl použít čl. 106 odst. 2 Smlouvy, musí být daný podnik členským státem výslovně pověřen poskytováním určité služby obecného hospodářského zájmu.

(33)

Aby se zajistilo dodržování kritérií stanovených v čl. 106 odst. 2 Smlouvy, je třeba upřesnit podmínky a požadavky, které je nutno splnit ohledně pověření prováděním služeb obecného hospodářského zájmu. Výši vyrovnávací platby lze totiž správně vypočítat a kontrolovat pouze tehdy, pokud byly závazky veřejné služby, kterými byly dané podniky pověřeny, a jakékoli závazky státu jasně stanoveny jedním nebo několika akty příslušných veřejných orgánů daného členského státu. Tento akt může mít v různých členských státech různou formu, ale měl by uvádět alespoň, o jaké podniky se jedná, jaký je přesný obsah svěřených závazků veřejné služby, jejich trvání, případně území, na které se vztahují, zda byla udělena výhradní nebo zvláštní práva, jakou podobu má kompenzační mechanismus, podle jakých ukazatelů se stanovuje výše vyrovnávací platby, jak se předchází nadměrnému vyrovnání a jak se takové případně nadměrně vyplacené částky získávají zpět.

(34)

Aby se předešlo neodůvodněnému narušení hospodářské soutěže, neměla by vyrovnávací platba přesáhnout rozsah nezbytný k pokrytí čistých nákladů, které podnik vynaložil při poskytování služby, včetně přiměřeného zisku.

(35)

Čisté náklady, které se mají vzít v úvahu, by měly být vypočítávány jako rozdíl mezi náklady vynaloženými při poskytování služby obecného hospodářského zájmu a příjmem ze služby obecného hospodářského zájmu, nebo alternativně jako rozdíl mezi čistými náklady vyplývajícími z poskytování se závazkem veřejné služby a čistými náklady nebo ziskem vyplývajícím z poskytování bez závazku veřejné služby. Zejména v případě, kdy závazek veřejné služby snižuje příjmy, například kvůli regulovaným cenám, ale nemá vliv na náklady, by mělo být možné čisté náklady vynaložené při plnění závazku veřejné služby vypočítat na základě ušlého příjmu. Aby se předešlo neodůvodněnému narušení hospodářské soutěže, měly by se při výpočtu vyrovnávací platby vzít v úvahu veškeré příjmy z poskytování služby obecného hospodářského zájmu, tedy veškeré příjmy, které by poskytovatel nezískal, kdyby nebyl pověřen závazkem. Pokud je dotyčný podnik držitelem zvláštních či výlučných práv vázaných na činnosti jiné, než je služba obecného hospodářského zájmu, pro niž je poskytnuta podpora, které dávají vzniknout zisku převyšujícímu přiměřený zisk, nebo využívá jiných výhod přiznaných státem, tento zisk či výhody by se měly zahrnout do jeho příjmu bez ohledu na jejich klasifikaci pro účely článku 107 Smlouvy.

(36)

V zájmu kontroly možného křížového subvencování, pokud podnik vykonává hospodářské činnosti v rámci i mimo rámec konkrétní služby obecného hospodářského zájmu či několika služeb obecného hospodářského zájmu, musí být ve vnitropodnikovém účetnictví příjmy a výdaje spojené s poskytováním každé služby obecného hospodářského zájmu vykazovány odděleně od příjmů a výdajů spojených s jinými službami, kromě toho musí být vymezeny parametry přidělování příjmů a výdajů.

(37)

Vyrovnávací platba přesahující výši čistých nákladů, které dotčený podnik vynaložil při provozování služeb obecného hospodářského zájmu, by měla představovat neslučitelnou státní podporu a měla by být vrácena s úroky státu. Vyrovnávací platba, která byla poskytnuta na poskytování služby obecného hospodářského zájmu, avšak ve skutečnosti ji dotčený podnik použil k činnosti na jiném trhu pro účely, které nejsou uvedeny v pověřovacím aktu, není nutná pro poskytování služby obecného hospodářského zájmu, a proto může rovněž představovat neslučitelnou státní podporu, která by měla být vrácena státu i s úroky.

(38)

Zisk poskytovatele služby, který nepřekračuje příslušnou swapovou sazbu navýšenou o 100 bazických bodů, by se neměl považovat za nepřiměřený. V této souvislosti se za příslušnou swapovou sazbu považuje příslušná míra návratnosti bezrizikové investice. Účelem přirážky 100 bazických bodů je mimo jiné vyvážit riziko likvidity související s poskytováním kapitálu, který je vázán na poskytování služby po celou dobu trvání pověření.

(39)

Jestliže poskytovatel služby nenese podstatnou míru obchodního rizika, například proto, že jsou mu plně hrazeny náklady na poskytování služby, neměly by se zisky, které překračují limit příslušné swapové sazby navýšené o 100 bazických bodů, považovat za přiměřené.

(40)

Pokud není z důvodů zvláštních okolností vhodné využít míru návratnosti kapitálu, měly by členské státy mít možnost spoléhat při určování přiměřeného zisku na jiné ukazatele úrovně zisku, například na průměrnou míru návratnosti vlastního kapitálu, návratnost vloženého kapitálu, návratnost aktiv nebo rentabilitu tržeb.

(41)

Při určení toho, co představuje přiměřený zisk, by členské státy měly mít možnost zavést pobídková kritéria, která se týkají zejména kvality poskytované služby a nárůstu produktivity. Nárůst produktivity by neměl snížit kvalitu poskytované služby. Členské státy by měly mít například možnost stanovit v pověřovacím aktu cíle efektivity produkce, takže úroveň vyrovnávací platby pak závisí na rozsahu, v němž byly tyto cíle splněny. V pověřovacím aktu může být stanoveno, že pokud podnik tyto cíle nesplní, vyrovnávací platba se sníží na základě metody výpočtu uvedené v pověřovacím aktu, naopak pokud podnik tyto cíle překročí, může být vyrovnávací platba zvýšena na základě metody výpočtu uvedené v pověřovacím aktu. Jakékoli odměny související s nárůstem produktivity by měly být stanoveny na takové úrovni, aby umožnily vyrovnané sdílení tohoto nárůstu mezi podnikem a členským státem a/nebo uživateli.

(42)

Na základě zkušeností získaných při uplatňování rozhodnutí 2012/21/EU by měla být upravena povinnost provádět kontroly ex post nadměrné vyrovnávací platby, aby se snížila administrativní zátěž členských států. Jejich četnost by proto měla být snížena a členské státy by měly být od těchto kontrol osvobozeny, pokud je vyrovnávací platba stanovena předem na základě věrohodného obchodního plánu. Pokud je navíc činnost poskytovatele služby obecného hospodářského zájmu v zásadě omezena na poskytování této služby obecného hospodářského zájmu s možnými ročními obchodními příjmy nepřesahujícími 5 % celkových ročních příjmů během doby pověření, jež lze považovat za doplňkové ke službě obecného hospodářského zájmu, a poskytovatel je ze zákona povinen reinvestovat veškerý svůj zisk do této služby obecného hospodářského zájmu, je riziko nepatřičného narušení hospodářské soutěže spojeného s možnou nadměrnou vyrovnávací platbou omezené. V takovém případě by rovněž nemělo být nutné provádět kontroly ex post za účelem ověření, zda nedošlo k nadměrné vyrovnávací platbě. Při uplatňování tohoto osvobození by však členské státy měly zajistit, aby obchodní příjmy zůstaly doplňkové, například prostřednictvím namátkových kontrol, zejména v případě podezření na zneužití.

(43)

V zájmu snížení administrativní zátěže by měly být povinnosti podávat zprávy uložené rozhodnutím 2012/21/EU odstraněny. Stejně tak by měla být pro účely zjednodušení odstraněna i povinnost odkazovat na uvedené rozhodnutí v pověřovacím aktu. Aby byla zachována dostatečná úroveň transparentnosti, pokud jde o vyrovnávací platby poskytované za služby obecného hospodářského zájmu, měly by být povinnosti týkající se transparentnosti stanovené v rozhodnutí 2012/21/EU upraveny. V souvislosti se zveřejňováním informací o poskytování jednotlivých podpor je vhodné stanovit limity, při jejichž překročení lze mít za to, že zveřejnění je přiměřené při zohlednění částky podpory.

(44)

Výjimka z povinnosti oznámení předem platná pro určité služby obecného hospodářského zájmu by neměla vylučovat možnost členských států oznámit konkrétní projekt podpory. Jestliže Komise posuzuje slučitelnost konkrétní podpory na základě takového oznámení nebo na základě stížnosti nebo ex officio, měla by posoudit, zda jsou splněny příslušné podmínky. Nebude-li tomu tak, mělo by být opatření posouzeno podle zásad stanovených ve sdělení Komise o rámci pro státní podporu ve formě vyrovnávací platby za závazek veřejné služby (20).

(45)

Toto rozhodnutí by se mělo použít, aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Komise 2006/111/ES (21).

(46)

Toto rozhodnutí by se mělo použít, aniž by byla dotčena ustanovení Unie v oblasti hospodářské soutěže, zejména články 101 a 102 Smlouvy.

(47)

Toto rozhodnutí by se mělo použít, aniž by byla dotčena ustanovení Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek.

(48)

Tímto rozhodnutím by neměla být dotčena přísnější ustanovení vztahující se na závazky veřejné služby obsažená v odvětvových předpisech Unie.

(49)

Režimy podpory, které byly uvedeny v účinnost v souladu s rozhodnutím 2012/21/EU před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, by měly být nadále slučitelné s vnitřním trhem a vyňaty z oznamovací povinnosti na období dalších dvou let. Podpora uvedená v účinnost před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost, která nebyla udělena v souladu s rozhodnutím 2012/21/EU, ale splňuje podmínky stanovené v tomto rozhodnutí, by měla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem a měla by být vyňata z oznamovací povinnosti. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí zavádí nové podmínky pro služby obecného hospodářského zájmu v oblasti sociálního bydlení, jež mají omezený účinek, měly by být odchylně a za účelem ochrany příjemců těchto stávajících sociálních služeb obecného hospodářského zájmu, a to i s přihlédnutím k omezenému potenciálu narušení hospodářské soutěže spojenému s těmito službami obecného hospodářského zájmu, režim podpory nebo jednotlivá podpora pro jakoukoliv sociální službu obecného hospodářského zájmu, která byla zavedena před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost a která byla slučitelná s vnitřním trhem a vyňata z oznamovací povinnosti, nadále slučitelná s vnitřním trhem až do konce doby platnosti pověřovacího aktu.

(50)

Komise by měla toto rozhodnutí podle potřeby přezkoumat s přihlédnutím ke zkušenostem získaným při jeho provádění,

a)

náplň a délka trvání závazků veřejné služby;

b)

o který podnik a případně o které území se jedná;

c)

povaha veškerých výhradních nebo zvláštních práv udělených podniku orgánem poskytujícím vyrovnávací platbu;

d)

popis kompenzačního mechanismu a parametrů pro výpočet, kontrolu a přezkoumání vyrovnávací platby;

e)

opatření k zamezení a vrácení jakékoli nadměrné vyrovnávací platby.

a)

režim podpory, který nabyl účinnosti před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost a který byl slučitelný s vnitřním trhem a vyňat z oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím 2012/21/EU, je nadále slučitelný s vnitřním trhem a je vyňat z oznamovací povinnosti na období dalších dvou let od vstupu tohoto rozhodnutí v platnost;

b)

režim podpory nebo jednotlivá podpora na sociální službu obecného hospodářského zájmu, které nabyly účinnosti před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost a které byly slučitelné s vnitřním trhem a vyňaty z oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím 2012/21/EU, jsou nadále slučitelné s vnitřním trhem do konce trvání pověřovacího aktu;

c)

režim podpory nebo jednotlivá podpora, které nabyly účinnosti před vstupem tohoto rozhodnutí v platnost a které nebyly slučitelné s vnitřním trhem a vyňaty z oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím 2012/21/EU, ale splňují podmínky stanovené v tomto rozhodnutí, zejména podmínky uvedené v čl. 2 odst. 3, se považují za slučitelné s vnitřním trhem a vyňaté z povinnosti oznámení předem.