Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 113/1985 Sb.

Q: Je Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 113/1985 Sb. stále platný?

Ano, Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 113/1985 Sb. je stále platný a účinný.

113

VYHLÁŠKA

Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu

ze dne 5. listopadu 1985

o cenách

Federální cenový úřad podle § 47 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, Český cenový úřad podle § 6 zákona České národní rady č. 134/1973 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti cen, a Slovenský cenový úřad podle § 2 odst. 2 písm. g) zákona Slovenské národní rady č. 135/1973 Sb., o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v oblasti cen, stanoví:

§ 1

Rozsah platnosti

(1) Tato vyhláška

a) upravuje tvorbu cen (sazeb) výrobků, výkonů, služeb a prací¹) (dále jen „výrobky“; týká-li se ustanovení jen výkonů, služeb nebo prací jen „výkony“) a kontrolu cen,

b) upravuje a zahrnuje působnost ústředních orgánů, působnost koncernů, oborových podniků a generálních ředitelství trustů a dalších orgánů hospodářského řízení, které plní funkci středního článku řízení (dále jen „generální ředitelství“) a působnost organizací, organizačních jednotek státních organizací, územních a oborových orgánů družstevních organizací, orgánů a organizačních složek společenských organizací, které vystupují svým jménem²) (dále jen „organizace“) v oblasti cen a podrobněji rozvádí cenovou působnost národních výborů stanovenou zákony národních rad.³)

(2) Vyhláška se vztahuje na ceny výrobků dodávaných nebo poskytovaných (dále jen „dodávaných“) organizacemi se sídlem v Československé socialistické republice, na ceny výrobků dodávaných občany s povolením příslušných orgánů⁴) nebo na základě oprávnění a na ceny ostatních výrobků dodávaných občany socialistickým organizacím. Na ceny ze smluv mezi občany, občany a nesocialistickými organizacemi a mezi nesocialistickými organizacemi, nejde-li o dodávky od občanů na základě povolení nebo oprávnění, se vyhláška vztahuje v rozsahu podle občanského zákoníku. U vnitropodnikových výkonů platí vyhláška pro stanovení cen základních prostředků vyrobených ve vlastní režii. Pro další vnitropodnikové výkony platí jen, pokud tak stanoví právní předpis nebo rozhodnutí cenového orgánu.

(3) Pro ceny při úplatných převodech vlastnictví nebo správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření a pro náhrady za jeho dočasné užívání mezi socialistickými organizacemi, pro způsob ocenění staveb, pozemků a porostů pro účely převodů nebo přechodů vlastnictví k nim, pro způsob zjištění úhrady za zřízení práva osobního užívání pozemků, pro náhrady za dočasné užívání pozemků ve vztahu k občanům a pro úhrady za dočasné užívání staveb nebo jejich částí platí vyhláška jen, pokud nestanoví jinak zvláštní předpisy.⁵)

(4) Vyhláška se nevztahuje na zahraniční ceny dovážených a vyvážených výrobků, na mezinárodní tarify v dopravě a spojích, na ceny výrobků dodávaných v tuzemsku za zahraniční měny, na ceny výrobků prodávaných zahraničními kulturně informačními středisky, na úplaty a úhrady spojené s poskytováním peněžních a pojišťovacích služeb, na prodej bytů z národního majetku do osobního vlastnictví občanů, na náhrady poskytované při vyvlastnění nemovitostí a na evidenční ceny obalů. Při pochybnostech rozhoduje Federální cenový úřad v dohodě s Českým cenovým úřadem a Slovenským cenovým úřadem.

(5) Je-li v této vyhlášce uveden pojem

a) „cenový úřad“, rozumí se tím Federální cenový úřad, Český cenový úřad a Slovenský cenový úřad v rozsahu jejich působnosti podle § 60 a 61,

b) „národní výbor“, rozumí se tím krajský národní výbor, Národní výbor hlavního města Prahy, Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy nebo okresní národní výbor v rozsahu jejich územní působnosti a podle § 70,

c) „cenový orgán“, rozumí se tím cenový úřad, národní výbor a další ústřední orgány, pokud jsou zvláštním předpisem, touto vyhláškou nebo rozhodnutím cenového úřadu pověřeny působností uvedenou v těch ustanoveních, v nichž je tento pojem použit,

d) „organizace v cenové působnosti národních výborů“, rozumí se tím organizace a občané podle zákonů národních rad.³)

ČÁST PRVNÍ

ZÁKLADNÍ POJMY

Druhy cen

§ 2

(1) Ceny v tuzemsku vyjadřují společensky nutné náklady. Rozlišují se podle složek nákladů a čistého důchodu (složky cen), podle směrů užití výrobků a podle doby jejich platnosti.

(2) V národním hospodářství se uplatňují tyto druhy cen:

a) velkoobchodní ceny; obsahují nutné náklady výroby (dovozu), popřípadě náklady odbytu a zisk nebo ztrátu ve výši vyplývající z použitého způsobu jejich tvorby; u zemědělských výrobků zahrnují též přirážku za nákupní, popřípadě i odbytovou činnost; za tyto ceny se dodávají výrobky organizacím pro výrobní spotřebu, investice, pro zabezpečení obrany a bezpečnosti státu a pro další odbyt, kromě dodávek pro vývoz a dodávek organizacím vnitřního obchodu určených pro další prodej,

b) nákupní ceny; jejich ekonomický obsah je obdobný jako u velkoobchodních cen; za tyto ceny pověřené organizace nakupují zemědělské výrobky od jejich výrobců, předměty získané sběrem a výrobky od občanů; nákupní ceny mohou být podle rozhodnutí cenového úřadu uplatněny i na výrobky vyráběné zemědělskými podniky ze zemědělských surovin,

c) kupní ceny; zahrnují cenu franko čs. hranice, tj. zahraniční cenu v obchodní paritě sníženou při vývozu a zvýšenou při dovozu o přímé obchodní náklady zahraniční, přepočtenou na Kčs podle přepočítacích poměrů pro socialistické organizace stanovených Československou obchodní bankou (dále jen „přepočítací poměry“), popřípadě upravenou o další položky podle zvláštních předpisů, a obchodní přirážku nebo obchodní srážku organizace pověřené prováděním zahraničního obchodu (dále jen „organizace zahraničního obchodu“); za tyto ceny dodávají tuzemští dodavatelé výrobky pro vývoz organizacím zahraničního obchodu a organizace zahraničního obchodu výrobky z dovozu tuzemským odběratelům, pokud se na dovážené výrobky dodávané organizacemi zahraničního obchodu neuplatňují obchodní ceny, popřípadě kupní ceny s rozdílem vnitřního trhu ve výši základní a dodatkové daně z obratu nebo podle rozhodnutí Federálního cenového úřadu velkoobchodní ceny,

d) obchodní ceny; zahrnují velkoobchodní (nákupní) ceny a základní sazbovou daň z obratu nebo kupní ceny a rozdíly vnitřního trhu zpravidla ve výši základní sazbové daně z obratu, ve stanovených případech zahrnují i odbytovou přirážku; za tyto ceny se dodávají výrobky z tuzemské výroby nebo z dovozu určené k dalšímu prodeji za maloobchodní ceny organizacím, které mají nárok na obchodní srážku,

e) maloobchodní ceny; zahrnují obchodní ceny a obchodní srážky, ve stanovených případech zahrnují obchodní nebo odbytovou přirážku, cenový rozdíl, popřípadě další složky určené cenovými úřady; jen za tyto ceny se prodávají výrobky občanům; organizacím se za maloobchodní ceny dodávají výrobky při nákupu v maloobchodě nebo při nákupu od jiných dodavatelů, jde-li o výrobky, u nichž se obecně uplatňuje rozdílová daň z obratu a organizace je podle daňových předpisů povinna nakupovat za ceny s daní, popřípadě další výrobky určené cenovým úřadem,

f) velkoobchodní ceny s daní z obratu; zahrnují velkoobchodní cenu, základní sazbovou a dodatkovou daň z obratu, popřípadě místo dodatkové daně odbytovou přirážku, není-li dodatková daň stanovena nebo je nižší než odbytová přirážka; za tyto ceny se dodávají výrobky mimotržním odběratelům, kteří jsou podle daňových předpisů povinni nakupovat za ceny s daní a nemusí podle písmena e) nakupovat za maloobchodní ceny; ve stanovených případech se těmito cenami oceňuje spotřebovaný materiál a náhradní díly i při dodávkách výkonů občanům.

(3) V případech, kdy je výše velkoobchodní ceny a maloobchodní ceny stejná, posuzuje se cena jako maloobchodní při dodávkách občanům a jako velkoobchodní při dodávkách organizacím.

(4) Uvedené druhy cen se uplatňují jako ceny

a) stanovené, které jsou vytvořeny a projednány způsobem určeným touto vyhláškou a navazujícími rozhodnutími cenových orgánů a stanoveny cenovým orgánem, pověřeným generálním ředitelstvím nebo pověřenou organizací, nebo

b) sjednané dohodou dodavatele s odběratelem podle zvláštního předpisu.⁶)

(5) Cenový orgán může stanovit ceny jako nejvýše přípustné (maximální) nebo nejnižší (minimální) nebo směrné (se stanovenou maximální a minimální hranicí), které jsou závazné pro stanovení nebo sjednání cen jednotlivých výrobků.

§ 3

(1) Druhy cen podle § 2 lze stanovit s platností omezenou časem nebo množstvím jako prozatímní, popřípadě přechodně platné ceny, nebo uplatnit před vlastní výrobou jako cenové limity nebo jako předběžné ceny. Cenový limit a předběžnou cenu nelze použít k fakturaci a ve splátkových listech.

(2) Prozatímní je cena stanovená dodávající organizací, kdy z důvodů na ní nezávislých nelze do doby potřebné pro fakturaci stanovit konečnou cenu. Po stanovení konečné ceny se rozdíl mezi prozatímní a konečnou cenou vypořádá od počátku dodávek. Prozatímní cena musí být jako prozatímní označena ve faktuře. Prozatímní cenu, nejde-li o výrobek, pro nějž se stanoví maloobchodní cena, může použít dodavatelská organizace

a) za podmínek uvedených v dalších ustanoveních této vyhlášky nebo v rozhodnutí cenového úřadu, popřípadě národního výboru, nebo

b) u výrobků určených převážně pro navazující (finální) výrobek, jestliže jejich odběratel při projednávání návrhu ceny uplatní takový požadavek k zabezpečení vazby na cenu navazujícího výrobku; prozatímní cenu lze uplatnit nejdéle do doby stanovení ceny navazujícího výrobku;

c) v jednotlivých zdůvodněných případech nejdéle na 6 měsíců, a to na základě písemného souhlasu cenového úřadu nebo národního výboru; žádost generálního ředitelství nebo organizace přímo řízené ústředním orgánem nebo organizace v cenové působnosti národního výboru o souhlas k použití prozatímní ceny musí obsahovat přesné označení výrobku a zdůvodnění, proč je nutno stanovit prozatímní cenu.

(3) Přechodně platná je cena, jejíž platnost je omezena časově nebo množstvím výrobků. Rozdíl mezi přechodně platnou cenou a konečnou cenou se nevypořádává s odběrateli a z hlediska vlivu cen na ukazatele plánu dodavatele i odběratele se neposuzuje jako změna ceny. Přechodně platné ceny stanoví cenový úřad nebo národní výbor

a) za podmínek uvedených v dalších ustanoveních této vyhlášky nebo v rozhodnutích cenových úřadů nebo národních výborů; podle zvláštního pověření cenovým úřadem mohou tyto ceny stanovit i organizace, nebo

b) v jednotlivých zdůvodněných případech k řešení důsledků objektivně nutných přechodně vyšších nákladů u národohospodářsky významných nebo ve vývozu efektivních výrobků, které jsou výsledkem řešení plánu technického rozvoje a nejsou cenově zvýhodněny. Pokud doba platnosti velkoobchodní ceny přesáhne jeden kalendářní rok, stanoví se současně pro další léta ročně se snižující ceny (stupňovité ceny).

(4) Cenový limit určuje horní hranici ceny budoucího tuzemského nebo dováženého výrobku, popřípadě spodní hranici kupní ceny vyváženého výrobku. Cenový limit je nutno stanovit tak, aby u výrobního prostředku zajišťoval snížení ceny na jednotku rozhodujícího parametru a u výrobku, který bude předmětem zahraniční směny, zajišťoval v době realizace zlepšení efektivnosti vývozu. Stanovit vyšší cenu než je limit velkoobchodní nebo maloobchodní ceny může jen cenový úřad. Rozsah uplatňování cenových limitů, způsoby jejich tvorby, postup jejich projednání a stanovení upravuje zvláštní předpis.⁷)

(5) Předběžná cena je informací dodavatele o výši ceny, jestliže konečnou cenu nelze zatím stanovit a informace o ceně je nutná zejména pro uzavření smlouvy. Podle dostupných podkladů se uplatňuje způsob tvorby cen používaný v příslušné skupině výrobků a nelze-li jej použít, určí se předběžná cena odhadem. Předběžnou cenu nelze použít pro výrobek, pro který je nebo má být stanoven cenový limit. Předběžná cena se použije

a) jestliže to vyplývá z právního předpisu⁸) nebo z dalších ustanovení této vyhlášky nebo z rozhodnutí cenového úřadu,

b) k ocenění výrobků dodávaných pro stavby,⁹) jestliže pro stanovení jejich velkoobchodních cen nejsou splněny podmínky podle této vyhlášky,

c) pro ocenění nakupovaných výrobků a poddodávek, které je potřebné pro vytvoření cenového limitu nebo ceny výrobku.

ČÁST DRUHÁ

TVORBA CEN

§ 4

Postup při tvorbě cen

(1) Tvorba cen zahrnuje

a) určení způsobu tvorby cen,

b) zpracování návrhu ceny,

c) projednání návrhu ceny s hlavními odběrateli,

d) stanovení ceny.

(2) Cena se tvoří pro nový výrobek vymezený podstatnými kvalitativními a podstatnými dodacími podmínkami a měrnou jednotkou. Jako jednici, pro níž se cena tvoří, lze určit

a) jednotlivý výrobek nebo jeho část (díl), která je předmětem samostatné dodávky, nebo

b) dobu provádění výkonu (např. hodinová sazba), nebo

c) skupinu výrobků s obdobnými kvalitativními a dodacími podmínkami (skupinová cena), nebo

d) soubor různých výrobků tvořících funkčně nebo jinak ucelenou dodávku (např. souhrnná cena).

§ 5

Podstatné kvalitativní a podstatné dodací podmínky

(1) Podstatné kvalitativní a podstatné dodací podmínky zahrnují vybrané údaje o technické úrovni, užitných vlastnostech, jakosti a druhu výrobku, rozsahu a podmínkách jeho dodávky, které jsou rozhodující pro odběratele, popřípadě podmínky stanovené cenovým orgánem. Podstatné kvalitativní podmínky se vymezují výběrem z příslušné technické dokumentace používané v daném oboru (skupině výrobků), zejména ze státních, oborových, podnikových, popřípadě zahraničních norem, z technických podmínek, z výkresu, vzorku, modelu a u nestandardních výrobků z požadavků odběratele. Podstatné dodací podmínky se vymezují především podle základních podmínek dodávek, technických podmínek, všeobecných podmínek ceníků, hospodářských a jiných smluv a dodávkových příkazů (dále jen „smlouvy“).

(2) Vymezení podstatných kvalitativních a podstatných dodacích podmínek (dále jen „podstatné podmínky“) je součástí návrhu ceny nového výrobku. Návrh na jejich vymezení předkládá dodavatel způsobem, který je pro daný případ nejvhodnější a administrativně nejjednodušší. Odběratel může požadovat odlišné vymezení podstatných podmínek od návrhu dodavatele, avšak jen v rámci platné technické dokumentace a platných předpisů uvedených v odstavci 1. Pokud nedojde k dohodě mezi dodavatelem a odběratelem, platí vymezení podstatných podmínek podle požadavku odběratele (hlavních odběratelů). Nenavrhne-li dodavatel ani odběratel vymezení podstatných podmínek, považují se za podstatné všechny podmínky platné pro výrobek a není-li příslušná dokumentace, podmínky vyplývající z cenové kalkulace.

(3) Vyšší spolehlivost provozu, delší životnost, nebo zlepšení jiných podstatných podmínek nového výrobku ověřitelných až při jeho užití, lze v ceně vyjádřit úměrně nákladům nutným na jejich dosažení jen tehdy, poskytne-li dodavatel současně ve stejném rozsahu záruku odběratelům za jejich dodržení, nebo bylo-li toto zlepšení státní (resortní) zkušebnou ověřeno a potvrzeno.

(4) U výkonů se za podstatné považují všechny podmínky, jimiž je výkon určen.

(5) Za změnu podstatných kvalitativních podmínek, za nichž byla stanovena cena, se nepovažuje rozdílné označení nebo ocenění totožných surovin, materiálů a výrobků, zejména rozdíly mezi jejich cenami při dodávkách z tuzemska a z dovozu, nebo rozdíl vznikající při nahrazení nákupu výrobku jeho vlastní výrobou a naopak. Totéž platí pro změnu stupnic mzdových tarifů, změny v ocenění jiných nákladů a dále pro změny v technologii výroby, jimiž se nemění podstatné podmínky výrobku.

§ 6

Nový výrobek

(1) Novým se pro účely této vyhlášky rozumí výrobek, který se od výrobků se stanovenou cenou odlišuje některou z podstatných podmínek a který současně

a) uspokojuje společenské potřeby, jež dosud nebyly uspokojovány, popřípadě uspokojuje společenské potřeby jinak než dosud, nebo

b) umožňuje snížení nákladů ve výrobě nebo ekonomický přínos u tuzemských odběratelů nebo u vyvážených výrobků zlepšení efektivnosti vývozu, nebo

c) lépe a v souladu s koupěschopnou poptávkou uspokojuje potřeby obyvatelstva.

(2) Za nový se také považuje výrobek

a) který má stanovenou cenu, ale jeho výrobu zavádí organizace, pro níž neplatí jednotnost cen,

b) s platnou cenou, jehož výroba skončila protože byla nahrazena dovozem, a který je nutno znovu vyrábět k zajištění plynulého zásobování nebo pro vysoké ceny dovozu; stanovená velkoobchodní cena, jíž se ruší dosud platná cena, musí být nižší než dosavadní kupní cena dovozu.

(3) Za nový se nepovažuje výrobek,

a) u něhož se dodatečnými úpravami zajišťuje dodržení podstatných podmínek, které platí pro stanovenou cenu již vyráběného výrobku, nebo výrobek se změnami podstatných podmínek znamenajícími zvýšení ceny, s nimiž odběratelé nesouhlasí,

b) u něhož změny podstatných podmínek vyvolané dodavatelem nezpůsobí zvýšení velkoobchodní ceny dosavadního výrobku o více než +3 %. Výše této odchylky se zjišťuje propočtem ceny způsobem, jaký se používá v příslušné skupině výrobků. Dodavatel může toto ustanovení uplatnit i při vyšší odchylce od ceny než +3 %.

(4) Ustanovení odstavce 3 písm. b) neplatí pro

a) výrobek, jehož velkoobchodní cena se tvoří závazným způsobem tvorby cen podle § 11, 12, § 13 odst. 2 písm. a) stanoveným cenovým úřadem,

b) výrobek, u něhož cena konkrétního provedení se tvoří pomocí přirážek (srážek) k ceně základního provedení, pokud jsou podle § 22 písm. d) stanoveny v cenících nebo v rozhodnutích cenových orgánů.

§ 7

Způsoby tvorby cen

(1) Generální ředitelství, organizace a národní výbory navrhují cenovým úřadům podle specifických podmínek jednotlivých skupin výrobků (oborů) uplatnění způsobů tvorby cen, které

a) jsou v souladu s plánovaným vývojem vztahu vnitřních a zahraničních cen a u spotřebních výrobků s plánovaným vztahem velkoobchodních a maloobchodních cen,

b) zajišťují ekonomicky odůvodněný vztah mezi cenami a podstatnými podmínkami výrobků a u výrobních prostředků vedou ke snížení ceny na jednotku rozhodujícího parametru nebo umožňují odběrateli dosáhnout jiný ekonomický přínos,

c) objektivizují kalkulační způsoby tvorby cen tím, že se náklady výroby a oběhu kalkulují pouze v ekonomicky odůvodněné výši, u souběžných výrob nejvýše průměrné náklady při vyloučení okrajových výrobců, a že sazby zisku se diferencují podle konečné efektivnosti jednotlivých výrob.

(2) Jednotlivé způsoby tvorby cen odpovídající podmínkám uvedeným v odstavci 1 a rozsah jejich závazného uplatňování se stanoví v § 8 až 17. Způsoby tvorby cen a sestavení cenové kalkulace podrobněji upravuje rozhodnutí cenových úřadů.¹⁰)

(3) Způsoby tvorby cen schválené cenovým úřadem pro jednotlivé skupiny (obory) výrobků musí být závazně používány všemi organizacemi, pro něž platí jednotnost cen (dále jen „závazný způsob“), pokud není rozhodnutím cenového úřadu rozsah jejich platnosti omezen. Návrh závazného způsobu tvorby cen předkládaný ke schválení musí kromě zdůvodnění obsahovat i předem dohodnutou formu průkazu o vlivu na úroveň cen příslušné skupiny výrobků.

(4) Cenové úřady ve stanoveném rozsahu ponechávají rozhodnutí o způsobu tvorby cen na dodavatelské organizaci a umožňují sjednání ceny dohodou dodavatele s odběratelem.

(5) Generální ředitelství a organizace pověřená stanovením cen, jakož i cenový orgán, mohou stanovit nižší velkoobchodní cenu nového výrobku než je cena vytvořená závazným způsobem nebo podle § 8 až 16. Nižší cena platná pro všechny odběratele se stanoví zejména tehdy, kdy uplatnění nové techniky nebo zhromadnění výroby nového výrobku takový postup umožňuje nebo kdy cena porovnatelného výrobku zahrnuje vysoké náklady výroby a nadměrný zisk nebo kdy snížení velkoobchodní ceny je potřebné ke sblížení vnitřních cen se zahraničními cenami.

§ 8

Odvození ceny ze zahraničních cenových relací

(1) Cena se odvozuje z průměrné relace mezi cenami dvou zahraničních výrobků, z nichž jeden je obdobný novému výrobku a druhý tuzemskému výrobku s platnou velkoobchodní cenou. Jsou-li takové výrobky vyráběny ve více státech, použijí se ke zjištění relací zahraniční ceny alespoň ze dvou států.

(2) Zahraničními cenovými relacemi je nutno vytvořit návrh ceny nového výrobku, pokud tak rozhodne cenový úřad nebo národní výbor a dále návrh ceny nového, opakovaně dodávaného výrobku, jehož předpokládaný objem výroby propočtený pomocí cenového limitu a není-li, pomocí předběžné ceny, za první tři roky je vyšší než 5 mil. Kčs, přičemž jde o výrobek,

a) který je výsledkem řešení úkolu plánu technického rozvoje a předpokládá se také jeho vývoz, nebo

b) který je v tuzemsku cenově neporovnatelný a jeho cenu by bylo nutno vytvořit podle § 15.

(3) Je-li pro tvorbu cen nových výrobků uvedených v odstavci 2 stanoven jako závazný způsob podle § 11, 12 nebo § 13 odst. 2 písm. a), vypracuje organizace návrh jeho velkoobchodní ceny i tímto závazným způsobem. Generální ředitelství nebo organizace pověřené působností ve stanovení cen mohou stanovit vyšší z obou cen jen po její registraci¹¹) cenovým úřadem. Bez registrace mohou stanovit jen cenu nižší.

(4) Příslušná organizace zahraničního obchodu je povinna na požádání organizace, která zpracovává návrh ceny, bezplatně poskytnout, popřípadě obstarat údaje potřebné pro správné uplatnění zahraničních cenových relací, a to nejpozději do 30 dnů od doručení požadavku, není-li mezi nimi dohodnut jiný termín.

(5) Jestliže organizace zahraničního obchodu nezajistí potřebné údaje o zahraničních cenových relacích, předá tuzemské organizaci veškeré získané podklady včetně technickoekonomického vyhodnocení zahraničních trhů, doplněné propočtem a zdůvodněním průměrné dosažitelné ceny franko čs. hranice nového výrobku.

(6) Zahraniční cenové relace se neuplatňují při tvorbě cen výkonů, dílů pro výrobní i náhradní spotřebu a jestliže podle zvláštní úpravy¹²) nemusí mít organizace zahraničního obchodu příslušnou zahraniční cenovou dokumentaci a bylo by ji nutno opatřit jen za úplatu v zahraniční měně.

§ 9

Odvození velkoobchodní ceny z ceny vývozu

(1) Velkoobchodní cena nového výrobku se odvozuje ze skutečně dosažené ceny franko čs. hranice, a nelze-li, z odhadu průměrné dosažitelné ceny franko čs. hranice při vývozu tak, aby odpovídala platné úrovni velkoobchodních cen v daném oboru v příslušné výrobní organizaci.

(2) Odvození velkoobchodní ceny z ceny franko čs. hranice při vývozu se použije

a) u výlučně vyváženého výrobku na základě jeho skutečně dosažené ceny v jednotlivých obchodních případech; v případě, že takový výrobek bude dodatečně opakovaně dodáván do tuzemska a nejde o dodávku, pro níž lze sjednat cenu dohodou,⁶) vytvoří se a stanoví jeho cena způsobem používaným pro příslušný obor (skupinu); takto stanovená cena platí pro všechny další dodávky do tuzemska;

b) v případech podle § 8 odst. 5 na základě průměrné dosažitelné ceny projednané mezi organizací zahraničního obchodu a zpracovatelem návrhu ceny;

c) v dalších případech podle rozhodnutí cenového úřadu.

§ 10

Odvození velkoobchodní ceny z maloobchodní ceny

(1) Velkoobchodní cena nového spotřebního výrobku se odvozuje z návrhu jeho maloobchodní ceny tak, že z navrhované maloobchodní ceny se odečte základní sazbová daň z obratu a obchodní srážka a cenový rozdíl, je-li v ní zahrnut.

(2) Tento způsob tvorby velkoobchodní ceny se uplatní

a) na návrh obchodní organizace, popřípadě výrobní organizace, jde-li o výrobek prodávaný výhradně v jejích prodejnách, jestliže předložený návrh velkoobchodní ceny vypracovaný způsobem podle § 14 až 16 by vedl k maloobchodní ceně, za níž by nebylo možno nový výrobek prodat a uplatnění záporného cenového rozdílu není odůvodněné,

b) v dalších případech podle rozhodnutí cenového úřadu.

§ 11

Parametrické způsoby

(1) Parametrickými způsoby se odvozuje cena nového výrobku na základě prokazatelné závislosti výše ceny na velikosti rozhodujících technickoekonomických parametrů užití, zjištěné u více porovnatelných výrobků. K těmto způsobům tvorby cen patří zejména cenové řady, cenové ukazatele a bodovací způsob.

(2) Parametrický způsob se uplatní

a) v případech, kdy je stanoven cenovými úřady jako závazný způsob,

b) v ostatních případech, jestliže změny v podstatných podmínkách proti porovnatelným výrobkům lze převážně vyjádřit měřitelnými veličinami a jsou stanoveny ceny potřebného počtu porovnatelných výrobků a jestliže pro uplatnění automatizovaného výpočtu parametrického způsobu má organizace nebo výrobní hospodářská jednotka potřebnou výpočetní techniku.

§ 12

Cenové normativy

(1) Cenové normativy jsou soubory norem spotřeby přímého materiálu, přímých mezd, ostatních přímých nákladů, sazeb nepřímých nákladů a zisku, které jsou závazné pro sestavení cenové kalkulace. Nezbytnou podmínkou cenových normativů je normativ přímých mezd a rozvrhy nepřímých nákladů a zisku, a to buď samostatně pro jednotlivé položky kalkulace, nebo jako komplexní položka.

(2) Cena nového výrobku se tvoří pomocí cenových normativů jen v případě, kdy cenové normativy jsou schváleny cenovým úřadem.

§ 13

Stavebnicový způsob

(1) Stavebnicovým způsobem se tvoří cena nového výrobku součtem (rozdílem) cen všech jeho dílů a výkonů (úplný stavebnicový způsob) nebo připočtením (odečtením) k ceně porovnatelného výrobku cen nebo částek zjištěných cenovou kalkulací přibývajících (ubývajících) dílů a výkonů, které nemají dosud stanovenou cenu (kombinovaný stavebnicový způsob).

(2) Pokud není povinnost vytvořit cenu nového výrobku některým ze způsobů podle § 8 až 12, uplatňuje se

a) úplný stavebnicový způsob v případech, kdy jsou podmínky pro jeho použití,

b) kombinovaný stavebnicový způsob v případech, kdy jde o dílčí změnu již vyráběného výrobku, o záměnu přímého materiálu, která se promítá do ceny, o změnu rozsahu příslušenství výrobku, nebo jestliže si použití tohoto způsobu hlavní odběratelé vyžádají při projednávání návrhu ceny vytvořené podle § 14 nebo 15.

§ 14

Kalkulační porovnání

(1) Kalkulačním porovnáním se tvoří cena nového výrobku pomocí porovnání cenové kalkulace nového výrobku s kalkulací porovnatelného výrobku.

(2) Kalkulační porovnání se uplatňuje pro tvorbu cen nového výrobku, který je porovnatelný s dosud vyráběným výrobkem, a jestliže není pro něj nutno použít některý ze způsobů tvorby cen podle § 8 až 13.

§ 15

Individuální cenová kalkulace

(1) Individuální cenovou kalkulací se tvoří cena nového výrobku jen na základě cenové kalkulace sestavené podle podmínek výrobní organizace.

(2) Tímto způsobem se tvoří cena nového výrobku,

a) který není svými podstatnými kvalitativními podmínkami porovnatelný s dosud vyráběnými výrobky, a jestliže jeho cenu není nutno vytvořit podle § 8 až 10 nebo § 13 odst. 2 písm. a),

b) v dalších případech určených touto vyhláškou nebo rozhodnutím cenového úřadu.

(3) Ceny vytvořené pomocí individuální cenové kalkulace podléhají ověření v rozsahu a způsobem stanoveným cenovým úřadem.¹⁰)

§ 16

Tvorba cen výrobků zařazených do ostatní výrobní činnosti

(1) Způsob tvorby cen výrobků zařazených do ostatní výrobní činnosti určí dodavatelská organizace, která může buď převzít závazný způsob nebo použít jiného ekonomicky odůvodněného a administrativně jednoduchého způsobu. Generální ředitelství nebo ústřední orgán pro jím přímo řízené organizace mohou určit způsob tvorby cen nebo stanovit jiné podmínky pro tvorbu cen v podřízených organizacích.

(2) Do ostatní výrobní činnosti zařazují cenové úřady především výrobky vyráběné ve vedlejší a pomocné výrobě, výrobky využívající druhotné zdroje vznikající v hlavní výrobě, výrobky spadající do jiného odvětví než je hlavní výrobní činnost, popřípadě objemově nevýznamné obory hlavní činnosti. Rozsah výrobků zařazených do ostatní výrobní činnosti a podmínky pro změny jejich velkoobchodních cen upravuje rozhodnutí cenových úřadů.¹⁰) a ¹³)

§ 17

Sjednávání cen dohodou dodavatele s odběratelem

(1) Sjednávání cen a jejich změn dohodou dodavatele s odběratelem se uplatňuje zejména k vyjádření rychle se měnících podmínek výroby a spotřeby (sezónnosti, módnosti), individuálních podmínek jednotlivých dodavatelů a odběratelů a k maximálnímu zjednodušení postupu při tvorbě a změnách cen.

(2) Podmínky, které je nutno při sjednávání cen dodržovat, a seznam výrobků, u nichž je přípustné sjednání ceny nebo změny ceny dohodou dodavatele s odběratelem, stanoví zvláštní předpis.⁶)

§ 18

Úprava cen z hlediska vyjádření podmínek realizace

(1) Návrh ceny nového výrobku vytvořené některým ze způsobů tvorby cen kromě způsobu podle § 16 a 17 může být dále upraven ke zvýraznění podmínek realizace, a to

a) k docílení potřebné relace ceny nového výrobku k cenám výrobků zaměnitelných podle § 19,

b) k zabránění negativnímu vlivu ceny nového výrobního prostředku na náklady odběratelů podle § 20,

c) ke zvýhodnění nebo znevýhodnění ceny výrobku podle § 21.

(2) Cenové úřady mohou stanovit rozdílné ceny téhož výrobku pro dodavatele a odběratele (dvojí ceny), popřípadě pro některé dodavatele nebo odběratele v případech, kdy

a) nelze jednotnou cenou zajistit její žádoucí působení na dodavatele i odběratele,

b) je zájem na jednostranném působení podmínek realizace buď u dodavatele, nebo u odběratele.

(3) Úprava velkoobchodní ceny podle odstavce 1 písm. a) a b), popřípadě podle odstavce 2 se při tvorbě cen podle § 12, § 13 odst. 2 písm. b), § 14 a 15 promítne současně jako zvýšení (snížení) kalkulovaného zisku. V případech cenového zvýhodnění nebo znevýhodnění podle odstavce 1 písm. c), popřípadě podle odstavce 2 se tato úprava promítne buď jako přirážka nebo srážka k základní velkoobchodní ceně, nebo jako její zvýšení nebo snížení (zvýhodněná a znevýhodněná cena). Základní cenou, kterou je nutno stanovit před zahájením dodávek, je cena bez cenového zvýhodnění nebo znevýhodnění. Úprava maloobchodní ceny, pokud není v relativně stejné výši promítnuta do velkoobchodních cen, se vždy promítá jako cenový rozdíl. Velkoobchodní cenu i maloobchodní cenu lze při uplatnění podmínek realizace upravit jen podle jediného, a to stejného důvodu uvedeného v odstavci 1.

(4) Ceny upravené podle odstavce 1 nebo 2 mění při změně podmínek realizace cenové úřady na návrh dodavatele nebo odběratele, popřípadě organizace pověřené prováděním těchto změn. Návrhy změn maloobchodních cen upravených podle odstavce 1 písm. a) předkládají cenovým úřadům ústřední orgány nebo národní výbory.

(5) Možnosti navrhovat popřípadě provádět úpravy cen podle podmínek realizace nesmějí organizace zneužívat jednostranně ke zvýšení cen.

§ 19

Cenové relace

(1) Zpracovatel návrhu velkoobchodní ceny vytvořené podle § 8 až 15, zpracovatel návrhu maloobchodní ceny a orgány a organizace, s nimiž se návrhy cen projednávají, mohou k docílení potřebné cenové relace nového výrobku k cenám výrobků již dodávaných navrhnout zvýšení nebo snížení za účelem

a) dosažení souladu působení cen s plánovaným vývojem hmotných proporcí základních surovin a materiálů, potřebou jejich vzájemné zaměnitelnosti a částečné nebo plné náhrady dovozu tuzemskou výrobou,

b) podpory společenských záměrů v politicko-výchovných, zdravotních, kulturních a dalších oblastech společenského a sociálního rozvoje,

c) vytvoření zájmu dodavatele i odběratele na urychlení vědeckotechnického rozvoje a na rozšiřování vnitřní i mezinárodní specializace a kooperace umožňující relativní snížení ceny,

d) účinnějšího využití cen spotřebních výrobků k vytváření souladu zdrojů a potřeb a pro obměnu výrobků v žádoucí struktuře a cenových polohách, jakosti a provedení, s výjimkou výrobků představujících základní životní potřeby.

(2) Pomocí cenových relací se přímo tvoří cena nového výrobku, který vzniká jako vedlejší produkt technologického postupu výroby jiného výrobku (tzv. sdružená výroba), nebo kdy při uplatnění rozdílných technologií nebo různých surovin a materiálů vzniká stejný výrobek.

(3) Postup podle odstavce 1 nelze v oblasti velkoobchodních cen uplatnit, jestliže by

a) zvýšil cenu vytvořenou podle § 8 až 11,

b) zhoršil rozdílový ukazatel vývozu nového výrobku proti porovnatelnému výrobku nebo proti průměrnému rozdílovému ukazateli vývozu oboru v organizaci, je-li tento vyšší,

c) byl v rozporu s opatřeními cenových úřadů ke zdokonalení tvorby cen nových výrobků, zejména s působením aktualizace kalkulačních sazeb na výši a změnu relací cen nových výrobků.

(4) V případech, kdy cena nového výrobku by působila negativně na výrobu z důvodu relativně vysoké ceny porovnatelného výrobku, je nutné k dosažení potřebné relace ceny navrhnout změnu ceny porovnatelného výrobku.

§ 20

Vliv ceny nového výrobního prostředku na náklady odběratele

(1) Velkoobchodní cena nového výrobního prostředku musí být stanovena tak, aby umožňovala snížení nákladů u odběratelů s výjimkou případů zdůvodněných odpovídajícími mimoekonomickými účinky nového výrobku, jako je zvýšení bezpečnosti práce, odstranění namáhavé práce a zlepšení pracovního a životního prostředí. Způsob propočtu a rozsah jeho povinného uplatnění je stanoven rozhodnutím cenových úřadů.¹⁰)

(2) K propočtu vlivu použití nového výrobního prostředku na náklady odběratele je odběratel povinen poskytnout na požadavek dodavatele potřebné podklady do 30 dnů, nedohodnou-li organizace delší termín, a vyjádřit se k propočtu předkládanému dodavatelem s návrhem ceny. K cenovému řízení může odběratel předložit vlastní propočet.

(3) Organizace smí v rozsahu své působnosti stanovit cenu jen ve výši, která odpovídá podmínkám uvedeným v odstavci 1. Nesouhlasí-li odběratel s propočtem dodavatele, předkládá dodavatel cenovému orgánu s návrhem ceny i zápis o projednání rozdílných stanovisek dodavatele a odběratele včetně jejich zdůvodnění.

§ 21

Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění

(1) Cenové zvýhodnění se uplatňuje tak, aby bylo dosaženo vzájemně výhodné ceny pro dodavatele i odběratele, umožňující dodavateli dosáhnout vyšší zisk než je zisk vyplývající ze způsobů tvorby cen podle § 8 až 15 a odběrateli snížit náklady nebo jinak efektivněji uspokojit potřeby. Cenové znevýhodnění se využívá k ekonomickému znevýhodnění výroby společensky nežádoucích výrobků, k omezení výroby nebo spotřeby některých výrobků, k doprodeji těžko prodejných výrobků, popřípadě ke zvýšení cen jen pro odběratele.

(2) Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění zajišťuje diferenciaci cen výrobků podle jejich technickoekonomické úrovně, jakosti a efektivnosti. Cenového zvýhodnění se dále využívá zejména k podpoře výroby módních novinek, výrobků luxusního provedení, výrobků mimořádné kvality, výrobků nahrazujících dosud výlučný dovoz a výrobků se sníženou energetickou náročností.

(3) Uplatňování cenového zvýhodnění nesmí být v rozporu se zabezpečováním výroby a prodeje výrobků nižších cenových poloh a se zlepšováním vztahu vnitřních cen k cenám zahraničním. Cenové zvýhodnění může být vázáno na dodržení dalších podmínek, zejména na zajištění potřebného rozsahu dodávek dosavadních výrobků,¹⁴) výrobků standardního provedení, jakosti a technické úrovně.

(4) Dodatkový odvod místo cenového znevýhodnění¹⁵) provádí výrobní organizace bez zvláštního rozhodnutí cenového orgánu vždy, jde-li o

a) spotřební výrobky zařazené do nejnižšího stupně jakosti,¹⁶) pokud mají stanovenou maloobchodní cenu a jsou dodávány též do tržních fondů, dále krmné směsi a krmné bílkovinné koncentráty označené podle zvláštních předpisů za krmivo se sníženou jakostí,

b) výrobky, které nebyly dodány v době platnosti rozhodnutí o zařazení výrobku do nejnižšího stupně jakosti¹⁶) nebo v době, kdy jsou technicky zastaralé.

(5) Dodatkový odvod jako cenové znevýhodnění finálních tuzemských a dovážených výrobků nezajištěných náhradními díly, popřípadě servisními službami,¹⁷) ukládá cenový úřad a dodatkové odvody místo cenového znevýhodnění v případech neuvedených v odstavci 4 ukládá cenový úřad nebo národní výbor.

(6) Cenové zvýhodnění a cenové znevýhodnění podle odstavce 2 se neuplatňuje

a) u dovážených výrobků, kromě výrobků osvědčených jako módní novinka nebo výrobky luxusního provedení, výrobků mimořádné kvality a výrobků zařazených do doprodeje,

b) u výrobků, na které jsou poskytovány dotace k velkoobchodním cenám ze státního rozpočtu, kromě cenového znevýhodnění potravinářských výrobků a výrobků označených za krmivo se sníženou jakostí,

c) na objem vyvážených výrobků,

Citace	Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 113/1985 Sb., o cenách
Typ předpisu	-
Autor	-
Sbírka	Sbírka zákonů

Datum vyhlášení	10.12.1985
Účinnost od	01.01.1986
Účinnost do	-
Stav	Platný

Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu o cenách

Obsah

§ 1