Zákon č. 41 / 1948 Zb.
Zákon o súkromnom medzinárodnom a medziregionálnom práve a o postavení cudzincov v oblasti súkromného práva
Platný
Účinnosť od 01.06.1948
Obsah
HLAVA 1.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
HLAVA 2.
§ 54.
HLAVA 3.
§ 55.
HLAVA 4.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
HLAVA 5
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
Zobrazeno prvních 200 z celkem 228 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
41.
Zákon
z 11. marca 1948
o medzinárodnom a medziregionálnom súkromnom práve a právnom postavení cudzincov v oblasti súkromného práva.
Ústavné národné zhromaždenie Československej republiky rozhodlo o tomto zákone:
Medzinárodné súkromné právo.
Oprávnenosť na právne úkony.
Právnu spôsobilosť osoby spravuje právny poriadok štátu, ktorého je štátnym príslušníkom, pokiaľ v tomto zákone nie je uvedené inak.
Ak sa niekto stane československým štátnym občanom, nestratí svoju právnu spôsobilosť.
Vyhlásenie pre mŕtvych.
Vyhlásenie smrti sa riadi československým právom, ak to bol človek, ktorý bol československým občanom v čase jej zmiznutia.
Ak bola osoba vyhlásená za mŕtvu v zahraničí alebo bola predmetom konania, ktoré je v podstate v porovnaní s vyhlásením smrti podľa československého práva, možno to vidieť len vtedy, keď osoba, ktorá bola na začiatku svojej neprítomnosti vyhlásená za mŕtvu, bola členom štátu, v ktorom bolo vyhlásenie vydané, alebo keď štát, ktorého bol členom, uznal toto vyhlásenie za mŕtve.
Ak bol v čase rozhodnutia podľa § 3 nezvestný cudzím štátnym príslušníkom, alebo ak v tom čase nebol schopný zistiť, že bol československým štátnym občanom, je vyhlásený za mŕtveho v Československej republike podľa zákonov Československa s právnymi dôsledkami na právne okolnosti, ktoré sú posúdené podľa zákona platného v Československej republike a s právnymi dôsledkami na majetok Československej republiky. Prípady, v ktorých sa vedú verejné knihy alebo registre v Československej republike určené na registráciu veriteľa a pohľadávky, ktoré možno uplatniť na československých súdoch, sa v Československej republike považujú za majetok.
Podľa § 5 má pozostalý manžel, ktorý je československým štátnym občanom, tiež právo vyhlásiť manželstvo za nezvestnú osobu. To isté platí aj pre návrh pozostalej manželky, keď bola československou štátnou občiankou, až kým nebola vydatá za nezvestnú a zostala alebo sa vrátila do Československej republiky.
Forma súdneho konania.
Forma súdneho konania sa spravuje, pokiaľ nie je stanovené inak, právnym systémom, ktorým sa spravuje samotné súdne konanie.
Postačí však ušetriť formuláre predpísané právnymi predpismi miest, kde sa konali prejavy účastníkov konania, za predpokladu, že nejde o právne akty, ktorými sa stanovuje, mení a dopĺňa alebo ruší vecné právo alebo záťaž pre záležitosti.
Voľba práva.
Zmluvné strany môžu právny vzťah podriadiť určitému právnemu poriadku za predpokladu, že tento vzťah má významný vzťah s zvoleným právnym poriadkom a že nebráni tomu, aby záväzné ustanovenia právnych predpisov, ktorých sa právny vzťah týka, akýmkoľvek spôsobom podľa ustanovení tejto hlavy.
Rodinné právo
Manželstvo.
Oprávnenosť uzavrieť manželstvo sa spravuje každému zo snúbencov zákonom štátu, ktorého je štátnym príslušníkom.
V prípade pozostalej manželky, ktorej manželstvo s nezvestnou osobou bolo podľa § 6 ods. 2 vyhlásené za oddelené, sa možnosť uzavrieť manželstvo riadi československým právom.
Obrady manželskej zmluvy sa riadia právnym poriadkom miesta uzavretia manželstva. Stačí však zachovať obrady predpísané právnymi predpismi členských štátov, ktorých snúbencom je člen.
Právne dôsledky manželstva sú osobné.
Právne dôsledky manželstva na osobnom základe vrátane práva na výživu sa riadia právom štátu, ktorého sú členmi.
Ak je právny poriadok pre každého z manželov odlišný, právne dôsledky sa spravujú posledným spoločným právnym poriadkom oboch manželov. Ak nikdy nemajú spoločný právny poriadok, riadia československý zákon.
Majetok manželského práva.
Právne majetkové právo manželov sa spravuje v súlade s právom štátu, ktorého sú manželia členmi v čase manželstva. Ak je tento právny štát pre každého z manželov odlišný, spravuje ho československé právo. Takto určené právne pravidlá platia aj vtedy, ak sa zmení občianstvo.
Rovnaké zásady sa vzťahujú na usporiadanie majetkového práva manželov, ale občianstvo je v čase takéhoto usporiadania rozhodujúce.
Ak právny poriadok štátu, na ktorého území sa nachádza majetok manželov, stanovuje, že sa uplatňuje právny poriadok miesta, kde sa tovar nachádza, tento právny poriadok sa uplatňuje na tieto záležitosti.
Zrušenie manželstva a manželstva.
Zrušení manželství a jakékoli zrušení manželského společenství se spravují právním řádem státu, jehož jsou manželé příslušníky v době, kdy se podává žaloba nebo žádost. Je-li tento právní řád pro každého z manželů jiný, spravují se ona zrušení posledním společným právním řádem obou manželů. Neměli-li nikdy společného právního řádu, spravují se právním řádem československým.
Změní-li se státní občanství, je skutečnost, která se stala před touto změnou, důvodem zrušení manželství nebo jakéhokoli zrušení manželského společenství jen tehdy, když jím byla i podle práva dříve rozhodného.
Deti manželstva.
Zdali dítě zrozené z ženy provdané je manželské čili nic, je rozhodnouti podle právního řádu státu, jehož byl manžel matčin příslušníkem v době narození dítěte, nebo zemřel-li dříve, v době smrti; není-li známo, jaké měl v těchto dobách státní občanství, podle právního řádu státu, jehož byl příslušníkem v době posledního známého pobytu.
Právna situácia medzi rodičmi a vydatými deťmi sa riadi právom štátu, ktorého sú členmi všetci účastníci.
Není-li tento právní řád pro všechny účastníky stejný, platí jejich poslední společný právní řád, a neměli-li nikdy společného právního řádu, platí právní řád dítěte.
Ak právny poriadok štátu, na ktorého území sa nachádza majetok dieťaťa, stanovuje, že právo miesta, kde sa majetok nachádza, sa vzťahuje na práva otcov na tento majetok, uplatní sa tento právny poriadok.
Provdá-li se dcera, zanikají práva rodičů, pokud jsou v rozporu s právy manželovými opřenými o právní řád státu, jehož je manžel příslušníkem.
Deti nemanželské a matka nemanželské.
Právny vzťah medzi nemanželským dieťaťom a matkou sa spravuje právom štátu, ktorého sú obaja členmi.
Ak je tento právny štát pre každý z nich odlišný, právny štát sa vzťahuje na štát, ktorý je posledným spoločným právnym štátom oboch štátov, a ak nikdy nemali spoločný právny štát dieťaťa.
Co do práv nemanželského dítěte na výživu, výchovu a zaopatření platí právní řád státu, jehož je dítě příslušníkem v době narození, a co do práv nemanželské matky proti souložníku platí právní řád státu, jehož je matka příslušnicí v době narození dítěte. Mají-li však matka a souložník v době zplození dítěte bydliště v tuzemsku, platí právní řád československý.
Udelenie mena nemanželskému dieťaťu sa riadi právom dieťaťa.
Legitizovanie a adopcia.
Legitimace nemanželského dítěte se spravuje právním řádem státu, jehož je v době legitimace příslušníkem ten, čí nemanželské dítě má býti legitimováno, nebo zemřel-li dříve, právním řádem státu, jehož byl příslušníkem v době smrti; není-li známo, jaké měl v těchto dobách státní občanství, podle právního řádu státu, jehož byl příslušníkem v době posledního známého pobytu.
Osvojení se spravuje právním řádem státu, jehož je osvojitel příslušníkem.
Zdali při legitimaci nebo při osvojení je nutno přivolení dítěte nebo jiných osob, je rozhodnouti podle právního řádu státu, jehož příslušníkem je osoba, která má býti legitimována nebo osvojena.
Poručenství a poměry příbuzné.
Podmínky vzniku a zániku poručenství se spravují právním řádem státu, jehož je chráněnec příslušníkem. Poručenská péče se týká zásadně osoby chráněnce a jeho majetku, nechť je jeho majetek kdekoliv.
Povinnost přijmouti a zastávati poručenství se spravuje právním řádem státu, jehož je poručník příslušníkem.
Právní poměry mezi poručníkem a poručencem se spravují právním řádem státu, v kterém je poručenský soud nebo úřad.
Tato ustanovení o poručenství platí obdobně, jde-li o podobná zařízení ochranná, jako jsou opatrovnictví nad osobami nezpůsobilými k právním činům a podpora.
Práva věcná.
Věcná práva k hmotným věcem nemovitým i movitým a držba těchto práv se spravují právním řádem místa, kde věc jest.
Vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se spravují právním řádem místa, kde věc byla v době, kdy se stala událost, o kterou se opírá vznik nebo zánik onoho práva.
Ustanovení daná v právním řádu místa, kde nemovitost jest, o zápisech do veřejných knih platí i tehdy, když právní důvod vzniku, zániku, obmezení nebo převodu knihovního práva jest posuzovati podle právního řádu cizího.
Zdali se dopouští vlastnická žaloba proti držiteli a pokud se dopouští, jest rozhodnouti podle právního řádu místa, kde věc byla v době, kdy držba vznikla.
Právo dědické.
Právní poměry dědické se spravují právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době své smrti.
Způsobilost zříditi a zrušiti poslední pořízení, jakož i podmínky platnosti posledního pořízení po stránce vnitřní se spravují právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době, kdy učinil projev.
Zdali se dopouští dědická smlouva a zdali může býti zrušena a v jakém rozsahu může býti zřízena nebo zrušena, jest posuzovati podle právních řádů států, jejichž jsou smluvci příslušníky v době zřízení nebo zrušení dědické smlouvy. Způsobilost dědickou smlouvu zříditi nebo zrušiti, jakož i podmínky pro vnitřní platnost dědické smlouvy se spravují právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době zřízení nebo zrušení smlouvy.
Forma při zřízení a zrušení pořízení pro případ smrti se spravuje právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době, kdy zřizuje nebo ruší pořízení. Stačí však, učiní-li dosti právnímu řádu místa, kde se projev děje.
Závazky.
Smlouvy.
Pro smlouvy, které se týkají nemovitostí, platí právní řád místa, kde nemovitost jest.
Pro smlouvy, které byly uzavřeny na burse nebo na trhu, platí právní řád tohoto místa.
I pro jiné smlouvy platí právní řád, který odpovídá rozumnému spořádání právního poměru, o který jde. Vzhledem k tomu se zpravidla spravují:
1. smlouvy trhové a smlouvy o dílo při provozování obchodního nebo živnostenského závodu právním řádem místa, kde jest obchodní nebo živnostenský závod prodávajícího nebo podnikatele díla;
2. smlouvy pojistné, a to i smlouvy o pojištění nemovitostí a smlouvy uzavřené na burse nebo na trhu, právním řádem, který platí v sídle pojistitele, a jde-li o smlouvy pojistné uzavřené se zastupitelstvím, které je mimo sídlo pojistitelovo, právním řádem, který platí v sídle zastupitelství;
3. smlouvy, které byly uzavřeny s lékaři, zvěrolékaři, advokáty, notáři, patentními zástupci, civilními inženýry a vůbec s osobami, ustanovenými veřejně k výkonu povolání, a jejichž předmětem je výkon tohoto povolání, právním řádem místa, kde ony osoby mají sídlo (bydliště);
4. smlouvy o práci a smlouvy učební právním řádem místa, kde je závod zaměstnavatelův;
5. jiné smlouvy právním řádem státu, v kterém obě strany mají bydliště; nemají-li bydliště v témž státě a stala-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde smlouva byla uzavřena; byla-li pak smlouva uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem bydliště příjemce nabídky. Jde-li o právní jednání při provozování závodu, jest, co se týká strany závod provozující, hleděti nikoli k jejímu bydlišti, nýbrž k místu, kde je závod.
Jednostranná právní jednání.
Jednostranná právní jednání se spravují právním řádem dlužníkova bydliště (sídla).
Náhrada škody.
Nároky na náhradu škody z nedovolených činů a jinakých událostí, nejde-li o porušení povinnosti vyplývající z právního jednání, spravují se právním řádem místa, kde se čin nebo událost staly.
Vydržení.
Vydržení se spravuje právním řádem státu, v němž byla věc v době, k níž se klade počátek vydržení. Vydržitel se však může dovolati právního řádu státu, v němž se vydržení dokonává, jestliže od okamžiku, kdy se věc v tomto státě octla, jsou podle jeho právního řádu splněny všechny podmínky vydržení.
Dvojí a neurčité státní občanství.
Je-li někdo v rozhodující době státním občanem československým a hledí-li na něho jako na svého příslušníka také jiný stát, rozhoduje státní občanství československé.
Je-li někdo v rozhodující době zároveň příslušníkem několika států cizích, rozhoduje příslušnost nabytá naposled.
Osoby, které v rozhodující době nejsou příslušníky žádného státu nebo jsou příslušníky několika cizích států, a nelze zjistiti, které příslušnosti nabyly později, jakož i osoby, jejichž tehdejší příslušnost nelze zjistiti, jest posuzovati tak, jako by byly příslušníky onoho státu, v jehož území měly v rozhodující době bydliště, a není-li takového státu, jako by byly příslušníky onoho státu, v jehož území měly v oné době trvalý pobyt. Není-li ani takového státu, jest věc rozhodnouti podle práva československého.
Meze pro užívání cizího právního řádu.
Nelze se spravovati cizím právním předpisem, jestliže by se to příčilo dobrým mravům nebo ustanovením československého právního řádu, na kterých vzhledem k jejich povaze třeba bez výhrady trvati.
Mezioblastní právo soukromé.
Ustanovení mezinárodního práva soukromého platí přiměřeně, jde-li o poměr práva platného v zemích České a Moravskoslezské k právu platnému na Slovensku, s tou odchylkou, že na místo státní příslušnosti vstupuje bydliště nebo poslední bydliště (trvalý pobyt) v Československé republice; neměla-li osoba, o kterou jde, nikdy v Československé republice bydliště ani pobyt, je užíti právního řádu, který je oné osobě vzhledem k její národnosti nebo k jinakým jejím poměrům bližší.
Státní občané a cizinci.
Cizinci mají v oboru práva soukromého, není-li ustanoveno jinak, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané českoslovenští, pokud stát, jehož jsou příslušníky, nakládá s československými státními občany co do práva, o které jde, stejně jako se svými státními příslušníky.
Předpisy prováděcí.
Oddělené bydliště a prozatímní výživa manželů.
Manželům, kteří mají v Československé republice bydliště, lze povoliti oddělené bydliště a prozatímní výživu i tehdy, když je vznésti žalobu o zrušení manželství nebo manželského společenství na soud cizí. Opatření tato platí jen potud, dokud je nezruší příslušný soud cizí.
Zřízení a vedení poručenství, opatrovnictví a podpory.
Československému státnímu občanu se zřídí poručník v Československé republice a zde se vede také poručenství. Má-li však chráněnec, který je československým státním občanem, bydliště nebo trvalý pobyt v cizině, může příslušný československý soud se schválením sborového soudu druhé stolice upustiti od zřízení poručníka a vedení poručenství zcela nebo zčásti, jestliže poručenství zřízené v cizině stačí k ochraně práv a zájmů onoho československého chráněnce. Od péče o jmění československého chráněnce, které je v cizině, může soud upustiti, je-li v cizině zřízeno zvláštní poručenství, které stačí k ochraně práv a zájmů československého chráněnce.
(1) Co se týká nezletilého cizince, jest, dokud nerozhodnou o poručenství příslušné soudy (úřady) jeho domovského státu, učiniti opatření nutná k ochraně jeho osoby i majetku.
(2) Československý soud, v jehož obvodu je cizí nezletilec potřebný poručenské péče, zpraví o tom, jakmile nabude vědomosti, bez odkladu úřady státu, jehož je nezletilec příslušníkem.
(1) Nezřídí-li soudy (úřady) domovského státu poručencova v přiměřené době poručenství, je nezletilému cizinci, který má v Československé republice trvalý pobyt, zříditi a vésti poručenství podle právního řádu československého.
(2) Zřídí-li se dodatečně poručenství v domovském státě poručencově, je poručenství zřízené v Československé republice bez odkladu zrušiti.
Opatrovnictví a podpora mohou býti zřízeny v Československé republice pro cizince, který má v Československé republice trvalý pobyt, ale jen tehdy, když jsou dány podmínky ochrany nejen podle jeho právního řádu domovského, nýbrž i podle práva československého.
Projednání pozůstalosti.
Pozůstalost československého státního občana projedná československý soud podle právního řádu československého, leží-li však v cizině, jen potud, pokud se takový majetek vydává československým soudům nebo pokud se přiznávají rozhodnutím československých soudů v pozůstalostních věcech právní následky v cizině.
Neplyne-li z následujících ustanovení nic jiného, přestane československý soud na opatřeních, nutných k zajištění pozůstalosti cizincovy ležící v Československé republice.
Měl-li cizí zůstavitel v Československé republice řádné bydliště, je k žádosti dědice nebo nepominutelného dědice, který se zdržuje v Československé republice, projednati pozůstalost v Československé republice podle právního řádu československého, neohradí-li se proti tomu dědic nebo nepominutelný dědic, povolaný podle domovského práva zůstavitelova. Účastníky je vyzvati veřejnou vyhláškou, aby se přihlásili do přiměřené doby, která se zpravidla stanoví na tři měsíce. Vyhlášku jest uveřejniti v československých a podle možnosti i v cizích novinách. Účastníky, které soud zná, vyzve k prohlášení doručením vyhlášky.
Jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává pozůstalosti československých státních občanů československým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právních následků, je projednati pozůstalosti jeho příslušníků, ležící v Československé republice, podle právního řádu československého. Stejně platí, nelze-li zjistiti, jak si onen stát co do pozůstalostí československých státních občanů a rozhodnutí československých soudů počíná.
Odmítne-li stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, zabývati se jeho pozůstalostí, je projednati pozůstalost takového cizince v Československé republice ležící nebo cizozemskem vydanou podle právního řádu československého.
Prohlášení ministerstva spravedlnosti o tom, jak si počíná cizí stát v případech uvedených v §§ 61, 64 a 65, váže československé soudy.
Má-li býti movitý majetek cizinců ležící v Československé republice, jehož vývoz není zakázán, vydán do ciziny, smí se tak státi teprve tehdy, když jsou zajištěny daně a dávky, které je platiti z tohoto majetku, jakož i práva dědiců, odkazovníků, nepominutelných dědiců a jiných pozůstalostních věřitelů v Československé republice trvale se zdržujících, která po vyzvání veřejně vyhlášeném byla ohlášena u československého soudu. Známé účastníky vyzve soud doručením vyhlášky, aby se prohlásili.
Je-li československý soud (úřad) povolán vydati kusy pozůstalostního jmění dědicům, odkazovníkům nebo nepominutelným dědicům, které prohlásil cizí soud (úřad) pozůstalostní za oprávněné, nemůže jiná osoba odporovati tomuto vydání z toho důvodu, že má jako dědic nebo odkazovník právo na tyto kusy.
Beze zřetele k tomu, že pozůstalost byla projednána podle československého právního řádu, platí o provedení dědických nároků pořadem práva ustanovení právního řádu příslušného podle §§ 40 až 43.
Vzájemnost.
(1) Prohlášení ministerstva spravedlnosti, vydané v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy o vzájemnosti se strany cizího státu, váže soudy, jakož i veřejné úřady.
(2) Nakládá-li cizí stát se státními občany československými jinak než se svými příslušníky, může vláda nařízením stanoviti podmínky nebo obmezení, kterým jsou co do práva, o které jde, v republice Československé podrobeni příslušníci tohoto cizího státu. Dokud se tak nestane, mohou příslušníci tohoto státu míti v Československé republice ono právo jen s povolením, které dává ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí a s jinými příslušnými ministerstvy, při čemž může stanoviti též podmínky.
Předpisy všeobecné, přechodné a závěrečné.
Ustanovuje-li mezinárodní smlouva vyhlášená ve Sbírce zákonů a nařízení něco jiného, platí její předpisy místo předpisů tohoto zákona.
(1) Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zrušují se veškerá ustanovení o věcech jím upravených, čítajíc v to právo obyčejové, nechť se podává z rozhodnutí soudních či z jiných pramenů.
(2) Zejména se zrušují:
1. ustanovení §§ 4, 33 až 37, 225, 300 obecného zákoníka občanského vyhlášeného dne 1. června 1811;
2. dvorský dekret ze dne 22. července 1812, č. 997 sb. zák. soud.;
Obsah
HLAVA 1.
§ 1.
§ 2.
§ 3.
§ 4.
§ 5.
§ 6.
§ 7.
§ 8.
§ 9.
§ 10.
§ 11.
§ 12.
§ 13.
§ 14.
§ 15.
§ 16.
§ 17.
§ 18.
§ 19.
§ 20.
§ 21.
§ 22.
§ 23.
§ 24.
§ 25.
§ 26.
§ 27.
§ 28.
§ 29.
§ 30.
§ 31.
§ 32.
§ 33.
§ 34.
§ 35.
§ 36.
§ 37.
§ 38.
§ 39.
§ 40.
§ 41.
§ 42.
§ 43.
§ 44.
§ 45.
§ 46.
§ 47.
§ 48.
§ 49.
§ 50.
§ 51.
§ 52.
§ 53.
HLAVA 2.
§ 54.
HLAVA 3.
§ 55.
HLAVA 4.
§ 56.
§ 57.
§ 58.
§ 59.
§ 60.
§ 61.
§ 62.
§ 63.
§ 64.
§ 65.
§ 66.
§ 67.
§ 68.
§ 69.
§ 70.
HLAVA 5
§ 71.
§ 72.
§ 73.
§ 74.
§ 75.
Prihláste sa pre poznámky, obľúbené a upozornenia
Informácie o predpise
| Citácia | Zákon č. 41 / 1948 Zb. o medzinárodnom a medziregionálnom súkromnom práve a o postavení cudzincov v súkromnom práve |
|---|---|
| Typ predpisu | - |
| Autor | - |
| Zbierka | Zbierka zákonov |
| Dátum vyhlásenia | 10.04.1948 |
|---|---|
| Účinnosť od | 01.06.1948 |
| Účinnosť do | - |
| Stav | Platný |
Znenie predpisu má informatívny charakter.
Komentáre 0