Was ist Gesetz Nr. 124/2002?

Gesetz Nr. 124 / 2002 Slg., über Geldtransfers, elektronische Zahlungs- und Zahlungssysteme (Gesetz über Zahlungstransaktionen) — Gesetz über Geldtransfers, elektronische Zahlungs- und Zahlungssysteme (Gesetz über Zahlungstransaktionen).

Wann in Kraft getreten Gesetz Nr. 124/2002 Wirksamkeit?

Gesetz Nr. 124/2002 trat in Kraft 01.01.2003.

Ist Gesetz Nr. 124/2002 noch gültig?

Ja, Gesetz Nr. 124/2002 ist noch gültig und wirksam.

Wie oft wurde es Gesetz Nr. 124/2002 novelliert?

Gesetz Nr. 124/2002 hat 9 Zeitversionen des Wortlauts.

Gesetz Nr. 124/2002 - Gesetz über Geldtransfers, elektronische...

124

ZÁKON

ze dne 13. března 2002

o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech

(zákon o platebním styku)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1) a upravuje

a) provádění převodů peněžních prostředků na území České republiky v české měně a provádění přeshraničních převodů (§ 2 odst. 2),

b) vydávání a užívání elektronických platebních prostředků,

c) vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, jestliže se tito účastníci dohodli, že se tyto platební systémy řídí právním řádem České republiky, a dále některé povinnosti účastníků platebních systémů provozovaných podle právního řádu některého z členských států Evropské unie a dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.

ČÁST DRUHÁ

PŘEVODY PENĚŽNÍCH PROSTŘEDKŮ

Základní ustanovení

§ 2

(1) Podle této části zákona postupují

a) banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají převody peněžních prostředků jako podnikání, jestliže tyto činnosti provádějí na území České republiky, (dále jen „převádějící instituce“),

b) fyzické a právnické osoby, které dávají přímo převádějící instituci příkaz k převodu (§ 4) (dále jen „příkazce“), nebo které jsou konečnými příjemci částky převodu (dále jen „příjemce“). U přeshraničních převodů podle odstavce 2 se za příkazce nepovažují banky, pobočky zahraničních bank a jiné osoby, které provádějí nebo zprostředkovávají přeshraniční převody jako podnikání, osoby oprávněné k poskytování investičních služeb podle zvláštního právního předpisu,2) pojišťovny, investiční společnosti, investiční fondy, penzijní fondy a dále jiné osoby se sídlem nebo místem podnikání mimo území České republiky, které provádějí obdobné činnosti jako podnikání.

(2) Přeshraničním převodem se rozumí převod peněžních prostředků z jednoho členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor v domácí měně kteréhokoliv členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor až do výše protihodnoty 50 000 eur. Protihodnota se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Evropskou centrální bankou ke dni účinnosti příkazu k převodu.

§ 2a

(1) Převádějící instituce mohou provádět nebo zprostředkovávat převody peněžních prostředků jen na základě licence k provádění nebo zprostředkování převodů peněžních prostředků (dále jen „licence k převodům peněžních prostředků“), nejsou-li tyto činnosti vykonávány na základě bankovní, jednotné nebo devizové licence anebo povolení podle zvláštního právního předpisu2a). Licence se dále nepožaduje, jedná-li se o podnikání osoby, která je k výkonu těchto činností oprávněna na základě zvláštního právního předpisu.

(2) K provádění nebo zprostředkování přeshraničních převodů podle § 2 odst. 2 se uděluje devizová licence podle devizového zákona.

§ 3

Převod

(1) Převodem se pro účely tohoto zákona rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněžních prostředků ve prospěch příjemce.

(2) Převod může být uskutečněn zejména odepsáním z účtu příkazce nebo složením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem může být tatáž osoba.

(3) Za převod s výjimkou přeshraničního převodu se nepovažuje

poštovní poukaz podle zvláštního právního předpisu.3)

§ 4

Příkaz k převodu

Příkazem k převodu se pro účely tohoto zákona rozumí

a) bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu,

b) pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehož všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny.

§ 5

Den účinnosti příkazu k převodu

(1) Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky požadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jejímž je klientem, podmínky stanovené tímto zákonem (§ 6 odst. 1) a další povinnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

(2) Určí-li příkazce den, kdy mají být peněžní prostředky na základě příkazu k převodu odepsány z jeho účtu, nastává účinnost příkazu k převodu v tento den, jsou-li splněny podmínky jeho účinnosti.

§ 6

Podmínky účinnosti příkazu k převodu

(1) Podmínkami účinnosti příkazu k převodu jsou zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k provedení převodu převádějící instituci.

(2) Převádějící instituce může ve svých obchodních podmínkách zejména stanovit povinnost příkazce předat jí příkaz k převodu přede dnem jeho účinnosti, lhůtu k jeho předání a provozní dobu, v níž je možno předávat příkazy k převodu.

§ 7

Informační povinnosti převádějící instituce

(1) Převádějící instituce informuje veřejnost jasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů. Informace musí vždy obsahovat

a) lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven,

b) lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici,

c) výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu,

d) den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem,

e) postupy pro vyřizování stížností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů (§ 12),

f) údaj o směnných kurzech používaných při přepočtu.

(2) S výjimkou případu, kdy převádějící instituce nehodlá převod uskutečnit, musí zájemci na jeho žádost sdělit závaznou lhůtu, v níž bude převod proveden, a závaznou cenu, kterou zájemce uhradí za provedení převodu.

(3) Převádějící instituce informuje svého klienta následně jasně a srozumitelně písemnou formou, a je-li to vhodné též elektronickými prostředky, o uskutečněných převodech, nevzdá-li se klient nároku na tuto informaci. Informace musí vždy obsahovat

a) údaje umožňující klientovi identifikovat převod,

b) částku převodu, která byla uvedena na příkazu k převodu,

c) výši ceny za provedení převodu účtované k tíži klienta,

d) den, kdy byla částka převodu odepsána z účtu klienta, nebo den, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta.

Jestliže příkazce určil, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce (§ 10), musí o tom příjemce informovat jeho převádějící instituce. Provedla-li převádějící instituce kurzový přepočet, je povinna informovat svého klienta o použitém směnném kurzu.

§ 8

Lhůty provádění převodů

(1) Převádějící instituce provádějí převody ve lhůtách stanovených v odstavcích 2, 3 a 5, pokud není dán zákonný důvod lhůtu prodloužit.7)

(2) Provádí-li převádějící instituce příkazce převody na území České republiky v české měně

a) mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci nejpozději následující bankovní pracovní den po dni účinnosti příkazu k převodu, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší,

b) v rámci téže převádějící instituce, je povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu, nebo následující bankovní pracovní den, není-li den účinnosti příkazu k převodu bankovním pracovním dnem.

(3) Provádí-li převádějící instituce příkazce přeshraniční převod, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a předat jí podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem; není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.

(4) Bankovním pracovním dnem se rozumí den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svoji činnost.

(5) Převádějící instituce příjemce připíše částku převodu ve prospěch účtu příjemce nebo zajistí, aby částka převodu byla příjemci k dispozici, nejpozději následující bankovní pracovní den po dni, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce a kdy tato převádějící instituce obdržela podklady nutné k poskytnutí částky převodu příjemci, nebyla-li dohodnuta lhůta kratší.

(6) Nemůže-li převádějící instituce příjemce identifikovat příjemce částky převodu, vrátí částku převodu bez zbytečného odkladu převádějící instituci příkazce.

(7) Nepřevezme-li příjemce částku převodu, která je mu k dispozici, nebo nelze-li mu tuto částku předat z důvodů překážek na straně příjemce, vrátí převádějící instituce příjemce částku převodu převádějící instituci příkazce, a to do 3 bankovních pracovních dnů po uplynutí 6 týdnů od připsání částky na účet převádějící instituce příjemce, není-li mezi příjemcem a jeho převádějící institucí nebo mezi příkazcem a jeho převádějící institucí dohodnuto jinak.

§ 9

Úrok z prodlení

(1) Jestliže převádějící instituce příkazce nedodrží lhůtu provedení převodu stanovenou v § 8 odst. 2 nebo 3, zaplatí příkazci úrok z prodlení. Jestliže převádějící instituce příjemce nedodrží lhůtu k poskytnutí částky převodu příjemci podle § 8 odst. 5, zaplatí úrok z prodlení příjemci.

(2) Jestliže nedodržení lhůty provedení převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce podle § 8 odst. 2 písm. a) nebo podle § 8 odst. 3 způsobí zprostředkující převádějící instituce, zaplatí tato převádějící instituce úrok z prodlení převádějící instituci příkazce.

(3) Úrok z prodlení se vypočte z částky převodu; při výpočtu úroku z prodlení se použije úroková sazba stanovená zvláštním právním předpisem.8)

(4) Převádějící instituce příkazce i převádějící instituce příjemce zaplatí úrok z prodlení, i když nedodržení lhůty provedení převodu nezpůsobí; povinnosti platit úrok z prodlení se zprostí jen tehdy, prokáže-li, že nedodržení lhůty provedení převodu způsobil příkazce nebo příjemce částky převodu, nebo že k nedodržení lhůty převodu došlo v důsledku okolností stanovených v § 13.

(5) Kromě úroku z prodlení mají příkazce, příjemce nebo převádějící instituce nárok na náhradu škody; jiná jejich práva tím nejsou dotčena.

§ 10

Zákaz provádění srážek z částky převodu

(1) Převádějící instituce příkazce, zprostředkující převádějící instituce i převádějící instituce příjemce jsou povinny převést částku převodu v plné výši bez jakýchkoliv srážek. Tím není dotčeno právo převádějící instituce příjemce vůči příjemci na úhradu cen souvisejících s vedením jeho účtu za podmínky, že takto nebude obcházeno ustanovení věty první, zejména, že tyto ceny nebudou v případě přeshraničního převodu vyšší než u převodu prováděného na území České republiky.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, určí-li příkazce, že cenu za provedení převodu nebo její část uhradí příjemce.

(3) Poruší-li převádějící instituce příkazce nebo zprostředkující převádějící instituce povinnost stanovenou v odstavci 1, je převádějící instituce příkazce povinna na žádost příkazce vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku příjemci, nepožaduje-li její vrácení příkazce, a to na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek.

(4) Poruší-li povinnost stanovenou v odstavci 1 zprostředkující převádějící instituce, je povinna vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek převádějící instituci příkazce nebo, pokud o to převádějící instituce příkazce požádá, příjemci.

(5) Poruší-li povinnost stanovenou v odstavci 1 převádějící instituce příjemce, je povinna vrátit neoprávněně sraženou nebo naúčtovanou částku na vlastní náklady a bez jakýchkoliv srážek příjemci.

§ 11

Povinnost pro případ neúspěšného převodu

(1) Jestliže po účinnosti příkazu k převodu není převod uskutečněn ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 2 nebo 3, ani nebyla částka převodu vrácena podle § 8 odst. 6 nebo 7, a požádá-li o to příkazce, poskytne mu převádějící instituce příkazce částku převodu a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které příkazce již zaplatil. Převádějící instituce příkazce splní tuto povinnost do čtrnácti bankovních pracovních dnů ode dne doručení žádosti příkazce; této povinnosti se zprostí, jen pokud byla v této lhůtě částka převodu připsána na účet převádějící instituce příjemce. Splní-li převádějící instituce příkazce tuto povinnost, není dále povinna dokončit převod.

(2) Úrok z prodlení se vypočte z částky převodu za období ode dne účinnosti příkazu k převodu do dne poskytnutí částky podle odstavce 1 příkazci. Při výpočtu úroku z prodlení se použije úroková sazba stanovená zvláštním právním předpisem.8) Byl-li poskytnut úrok z prodlení podle odstavce 1 nebo odstavce 3, nenáleží příkazci ani převádějící instituci úrok z prodlení podle § 9.

(3) Každá zprostředkující převádějící instituce, která přijala od jiné převádějící instituce pokyn k provedení příkazu k převodu, je povinna vrátit na své náklady částku převodu včetně úroků a cen převádějící instituci, která jí dala pokyn k provedení příkazu k převodu. V případě přeshraničního převodu je zprostředkující převádějící instituce povinna vrátit převádějící instituci, která jí dala pokyn k provedení příkazu k převodu, částku převodu pouze do výše protihodnoty 12 500 eur a dále úrok z prodlení a ceny za provedení převodu, které obdržela.

(4) Jestliže neúspěšný převod způsobí převádějící instituce, kterou zvolila převádějící instituce příjemce, odstavec 1 se nepoužije. Převádějící instituce příjemce je povinna poskytnout částku převodu příjemci. Povinnost převádějící instituce příkazce uskutečnit převod je tím splněna.

(5) Jestliže důvodem neúspěšného převodu byly chyby nebo neúplné údaje v příkazu k převodu, který dal příkazce své převádějící instituci, nebo byl-li neúspěšný převod způsoben zprostředkující převádějící institucí, kterou zvolil příkazce, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. Všechny na převodu zúčastněné převádějící instituce jsou povinny vyvinout veškeré úsilí, které lze na nich požadovat, aby částka převodu byla nalezena a vrácena převádějící instituci příkazce. Úroky a ceny zaplacené při zprostředkování převodu tyto převádějící instituce nevracejí a mají nárok na úhradu nákladů vynaložených na vrácení částky převodu převádějící instituci příkazce. Nalezla-li převádějící instituce příkazce částku převodu, nebo jí byla tato částka vrácena, vrátí příkazci částku převodu sníženou o částku vynaložených nákladů.

(6) Kromě poskytnutí částky převodu a úroku z prodlení mají příkazce, příjemce nebo převádějící instituce nárok na náhradu škody; jiná jejich práva tím nejsou dotčena.

§ 12

Řešení sporů

Se spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků podle této části zákona, se mohou klienti obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu. Právo klienta obrátit se na soud tím není dotčeno.

§ 13

Nepředvídatelné překážky

Prokáže-li převádějící instituce, že jí v plnění povinností stanovených v této části zákona bránily nepředvídatelné překážky, které vznikly nezávisle na její vůli, a nelze-li předpokládat, že by tyto překážky nebo jejich následky mohla odvrátit nebo překonat, zbaví se odpovědnosti za nesplnění těchto povinností.

§ 13a

Licence k převodům peněžních prostředků

(1) Žádost o udělení licence k převodům peněžních prostředků (dále jen „žádost“) se předkládá České národní bance.

(2) Česká národní banka licenci k převodům peněžních prostředků udělí, jestliže

a) žadatel, osoba, která je společníkem žadatele, statutárním orgánem žadatele, členem statutárního orgánu žadatele, osoba, která pro žadatele bude provádět nebo zprostředkovávat převody peněžních prostředků, a skutečný majitel žadatele podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu8a) (dále jen „skutečný majitel“) jsou osobami bezúhonnými podle odstavce 3 a

b) osoba, která bude řídit podnikání žadatele, je osobou bezúhonnou a má odpovídající vzdělání podle odstavce 5.

(3) Za bezúhonnou osobu se pro účely tohoto zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin

a) spáchaný úmyslně,

b) spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání,

pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena8b).

(4) Bezúhonnost se prokazuje

a) u fyzické osoby s místem trvalého nebo jiného pobytu na území České republiky výpisem z evidence Rejstříku trestů, ne starším než 1 měsíc; to neplatí v případě, kdy si může tento výpis vyžádat Česká národní banka podle zvláštního právního předpisu,

b) u zahraniční fyzické osoby a u osoby, která se v posledních 5 letech nepřetržitě zdržovala mimo území České republiky po dobu delší než 6 měsíců, dokladem obdobným výpisu z evidence Rejstříku trestů vydaným k tomu oprávněným orgánem státu trvalého nebo jiného pobytu této osoby, a států, ve kterých se tato osoba v posledních 5 letech nepřetržitě zdržovala po dobu delší než 6 měsíců. Jestliže stát trvalého nebo jiného pobytu této osoby není totožný se státem, jehož je tato osoba občanem, též dokladem vydaným státem, jehož je občanem.

(5) Odpovídajícím vzděláním se pro účely tohoto zákona rozumí takové vzdělání, včetně vzdělání získaného praxí, které umožňuje provádět licencovanou činnost a plnit povinnosti spojené s jejím prováděním podle právního řádu České republiky. Ukončené střední vzdělání8c) se za odpovídající vzdělání považuje vždy. Za dostatečnou praxi se považuje pracovní zkušenost s činností registrovanou nebo licencovanou podle tohoto zákona, a to nejméně v délce 6 měsíců. Při uznávání odborné kvalifikace oprávněných osob se postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace8d).

(6) Licence k převodům peněžních prostředků se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu ani nepřechází na právního nástupce.

§ 13b

Žádost o udělení licence k převodům peněžních prostředků

(1) Vedle náležitostí stanovených správním řádem musí žádost obsahovat též

a) základní údaje o žadateli,

b) listinné dokumenty a doklady.

(2) Základními údaji o žadateli podle odstavce 1 písm. a) jsou

a) je-li žadatelem právnická osoba, datum jejího vzniku a stát registrace,

b) je-li žadatelem fyzická osoba, státní občanství a dále číslo cestovního dokladu zahraniční fyzické osoby,

c) jméno a příjmení, státní občanství, datum narození a adresa trvalého nebo jiného pobytu osoby, která bude řídit podnikání žadatele, a skutečného majitele.

(3) Listinnými dokumenty a doklady podle odstavce 1 písm. b) jsou,

a) je-li žadatelem právnická osoba

1. výpis z obchodního rejstříku ne starší než 1 měsíc; právnická osoba, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, předloží doklad prokazující její existenci; zahraniční právnická osoba předloží doklad obdobného charakteru ne starší než 1 měsíc,

2. doklad prokazující bezúhonnost statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu žadatele a dále osoby, která bude řídit podnikání žadatele, a skutečného majitele,

3. dokumenty a doklady prokazující, že osoba, která bude řídit podnikání žadatele, dosáhla odpovídajícího vzdělání podle § 13a odst. 5,

4. doklad o státním občanství a adrese trvalého nebo jiného pobytu osob, které jsou společníky žadatele, statutárním orgánem žadatele nebo členy statutárního orgánu žadatele; je-li společníkem právnická osoba, doklad podle bodu 1 a údaje k identifikaci jejích společníků až po určení konkrétních fyzických osob a k identifikaci členů jejího statutárního orgánu nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem,

5. prohlášení žadatele, že veškeré jím uváděné údaje a předložené dokumenty a doklady jsou aktuální, úplné a pravdivé,

b) je-li žadatelem fyzická osoba

1. výpis z obchodního rejstříku ne starší než 1 měsíc; osoba, která se nezapisuje do obchodního rejstříku, předloží příslušná oprávnění k podnikatelské činnosti; zahraniční fyzická osoba předloží doklad obdobného charakteru ne starší než 3 měsíce,

2. doklad prokazující bezúhonnost žadatele, osoby, která bude řídit podnikání žadatele, a skutečného majitele,

3. dokumenty a doklady prokazující, že osoba, která bude řídit podnikání žadatele, dosáhla odpovídajícího vzdělání podle § 13a odst. 5,

4. prohlášení žadatele, že veškeré jím uváděné údaje a předložené dokumenty a doklady jsou aktuální, úplné a pravdivé.

§ 13c

Opatření k nápravě

(1) Česká národní banka dohlíží na dodržování podmínek, za nichž byla udělena licence k převodům peněžních prostředků.

(2) Zjistí-li Česká národní banka porušení podmínek, za nichž byla udělena licence k převodům peněžních prostředků, může podle povahy a závažnosti porušení

a) požadovat, aby převádějící instituce ve stanovené lhůtě zjednala nápravu,

b) pozastavit výkon činností vyplývajících z licence k převodům peněžních prostředků na dobu, dokud převádějící instituce nezjedná nápravu,

c) odejmout převádějící instituci licenci k převodům peněžních prostředků.

§ 13d

Odnětí licence k převodům peněžních prostředků

(1) Jestliže byla licence k převodům peněžních prostředků získána na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti, Česká národní banka licenci k převodům peněžních prostředků převádějící instituci odejme.

(2) Česká národní banka odejme licenci k převodům peněžních prostředků též na žádost jejího držitele.

(3) V rozhodnutí o odnětí licence k převodům peněžních prostředků se stanoví datum, ke kterému se licence odnímá; rozhodnutí se zveřejní v Obchodním věstníku.

§ 13e

Zánik licence k převodům peněžních prostředků

Licence k převodům peněžních prostředků zaniká dnem,

a) ke kterému nabylo právní moci rozhodnutí o odnětí licence k převodům peněžních prostředků,

b) ke kterému došlo k úmrtí fyzické osoby nebo zrušení právnické osoby, která je převádějící institucí,

c) od kterého podle rozhodnutí převádějící instituce tato nebude nadále vykonávat činnost, ke které je třeba licence k převodům peněžních prostředků.

ČÁST TŘETÍ

VYDÁVÁNÍ A UŽÍVÁNÍ ELEKTRONICKÝCH PLATEBNÍCH PROSTŘEDKŮ

§ 14

Základní ustanovení

(1) Podle této části zákona postupují

a) banky, pobočky zahraničních bank, Česká národní banka, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz (§ 18b), dále zahraniční banky a zahraniční instituce elektronických peněz, které vykonávají činnost na území České republiky na základě jednotné licence podle zákona o bankách9), a dále jiné osoby, které vydávají elektronické platební prostředky (§ 15 odst. 1) jako podnikání, vydávají-li všechny tyto subjekty elektronické platební prostředky na území České republiky (dále jen „vydavatel“),

b) osoby, které na základě smlouvy s vydavatelem užívají elektronický platební prostředek (dále jen „držitel“).

(2) Podle § 20 postupují banky, spořitelní a úvěrní družstva a instituce elektronických peněz i při svém působení mimo území České republiky.

(3) Ustanovení § 18b odst. 3 a § 18c až 18f se na instituce elektronických peněz vztahují i při jejich činnosti mimo území České republiky. To neplatí pro požadavky na vnitřní řídicí a kontrolní systém instituce elektronických peněz (§ 18d odst. 4) pro oblast řízení rizika likvidity.

§ 15

Elektronický platební prostředek a elektronické peníze

(1) Elektronickým platebním prostředkem je

a) prostředek vzdáleného přístupu k peněžní hodnotě, při jehož užívání se zpravidla vyžaduje identifikace držitele osobním identifikačním číslem přiděleným vydavatelem nebo identifikace jiným způsobem,

b) elektronický peněžní prostředek.

(2) Elektronickým peněžním prostředkem je platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě.

(3) Elektronickými penězi je peněžní hodnota, která

a) představuje pohledávku za vydavatelem,

b) je uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku,

c) je vydávaná proti přijetí peněžních prostředků v hodnotě ne nižší, než je hodnota vydávaných elektronických peněz, a

d) je přijímána jako platební prostředek jinými osobami než jejich vydavatelem.

(4) Přijaté peněžní prostředky nejsou vkladem podle zákona o bankách, jsou-li osobou oprávněnou vydávat elektronické peníze (§ 18a) neprodleně vyměněny za elektronické peníze.

§ 16

Vzorové obchodní podmínky

Česká národní banka za účelem ochrany držitelů vydává vzorové obchodní podmínky, které obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků. První vzorové obchodní podmínky vydá Česká národní banka ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzorové obchodní podmínky a jejich změny zveřejňuje ve Věstníku České národní banky.

§ 17

Obchodní podmínky vydavatele

(1) Vydavatel informuje zájemce o vydání elektronického platebního prostředku o svých obchodních podmínkách pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, a to v dostatečném předstihu před vydáním elektronického platebního prostředku.

(2) Vydavatel je povinen v úvodních ustanoveních svých obchodních podmínek pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků výslovně informovat, zda tyto podmínky odpovídají vzorovým obchodním podmínkám České národní banky vydaným podle § 16 a jaký je obsah případných odchylek.

(3) Povinnost podle odstavce 2 splní vydavatel do 3 měsíců ode dne vydání vzorových obchodních podmínek České národní banky nebo jejich změny.

(4) Vydavatel je povinen poskytnout své obchodní podmínky vydané podle odstavců 1 až 3 České národní bance bez zbytečného odkladu po jejich vydání nebo změně.

§ 18

Užití elektronického platebního prostředku na dálku

Jestliže bylo užito elektronického platebního prostředku,

a) aniž byl fyzicky předložen, nebo

b) bez identifikace držitele osobním identifikačním číslem nebo bez identifikace jiným způsobem, neumožňuje-li podstata elektronického platebního prostředku jeho fyzické předložení,

a prohlásí-li držitel, že tento elektronický platební prostředek neužil, má právo požadovat od vydavatele neprodlené vrácení peněžních prostředků odčerpaných takovýmto užitím elektronického platebního prostředku.

§ 18a

Osoby oprávněné vydávat elektronické peníze

Elektronické peníze mohou vydávat pouze

a) banky a pobočky zahraničních bank, mají-li v jim udělené licenci uvedenu činnost vydávání a správa platebních prostředků,

b) zahraniční banky, pokud je k vydávání platebních prostředků na území České republiky opravňuje jednotná licence podle zákona o bankách9),

c) spořitelní a úvěrní družstva pro své členy, mají-li v jim uděleném povolení uvedenu činnost vydávání a správa platebních prostředků,

d) instituce elektronických peněz (§ 18b),

e) zahraniční instituce elektronických peněz, které vykonávají činnost podle tohoto zákona na území České republiky na základě jednotné licence,

Zitierung	Gesetz Nr. 124 / 2002 Slg., über Geldtransfers, elektronische Zahlungs- und Zahlungssysteme (Gesetz über Zahlungstransaktionen)
Art der Vorschrift	Recht
Autor	-
Sammlung	Gesetzessammlung

Verkündungsdatum	12.04.2002
In Kraft seit	01.01.2003
In Kraft bis	-
Status	Gültig

Gesetz Nr. 124/2002

Gesetz über Geldtransfers, elektronische Zahlungs- und Zahlungssysteme (Gesetz über Zahlungstransaktionen)

Inhalt